Po připlutí lodí z Panamy do Kolumbie, jsme projeli město Necoclí, Turbo a pak Apartado. Kolumbie je nádherná země, vstřícní a laskaví lidé. Ten rozdíl je hned znát za hranicemi. Měli jsme toho všichni plné zuby. Přece jen už čtvrt roku cestuješ a nám se otevírá nový kontinent :) Cestuješ v šesti lidech a někdy to není sranda.
Skupina se dělí
V Apartadu došlo ke změně, kdy jsme se ráno s Michalem dověděli od zbytku party, že by se rádi jeli podívat na sever Kolumbie. Nic jsme proti tomu neměli, nám se ale nechtělo. Jedeme podle plánu na Medellin. Tak se domlouváme, že se sejdeme za šest dní v Medellinu uprostřed Kolumbie. Někdy je dobrý si prostě navzájem od sebe odpočinout.
Jedůčka mají za sebou již 100 dnů cesty
S Michalem přijíždíme do Medellinu za další tři dny. Nechali jsme se pohltit nádhernou krajinou a lidmi. O Medellinu se to však říct nedá. Je to urbanistické město. První co se nám děje je to, že nám jeden chlapík nabízí kokain, pobavení na jednu noc s místními ženami. S díky odmítáme. Procházíme si město, ale nějak nás tyhle velká města neberou. Řekli jsme si, že sjedeme do blízkého Salenta, kde je o mnoho méně lidí a hodně přírody.
Kolumbijské setkání
V Salentu jsme potkali skupinku Čechů a hezký česky si pokecali. V Salentu jsou ty největší palmy na světě, to se musí vidět. Od našich parťáků se dozvídáme, že nestíhají být během následujících dnů v Medellinu, a že by rádi navštívili karneval v Baranquille, který je druhý největší po Riu. Ještě chtějí navštívit poté Tayrona, který otevírá až 1.3. Tak to se nedá nic dělat. Musíme teď pokračovat ve dvou, protože jsme od sebe vzdáleni 1000km a nemůžeme čekat na jednom místě. Domlouváme se, že bychom na sebe mohli počkat v Ekvádoru ve městě Francisco de Orellana, je to hned za hranicemi s Kolumbií. Nahrazujeme termín na 10.3., tak uvidíme zda to stihnou.
Na cestě
Jedeme, co to dá. Od Pereiry přes Andy to tlačíme a pak zase z kopečka. Parádní jízda a silnice. Přespáváme v La Tabeida u super hasičů, kteří jsou unešeni z koloběžky. Ostatně stejně jako všichni Kolumbijci.
Šamanská setkání
Z La Tabeida jedeme směr Cali, ale začnu pociťovat po ujetých 40 km únavu. Predešlý den jsme ujeli 73km. Na silnici vidím ceduli a na ní znak kolibříka a něco o kolibří farmě, tak tam sjedeme. Třeba si tam natankuji vodu, která mi zrovna došla.
Přijíždíme a hned nás oslovuje paní, co si přejeme. Tak se ptám, kde jsou tady kolibříci, a ona hned jednoho ukazuje, co je v keři. Dává nám napít a pak i jídlo. Vděčně přijímáme a je nám jasné, že do Cali už dnes nedorazíme.
Na cestách v Kolumbii
Ta paní se jmenuje Alexandra a je to léčitelka. Říká, že tu je příští týden setkání se Šamanem. Tady v Kolumbii se jim říká Taitas. A že zde bude ceremonie, jestli nechceme zůstat. A protože jsem člověk zvídavý a také fotograf, naskytla se mi příležitost nafotit něco absolutně netradičního a něco co tady je zcela běžné. Ayahuascové ceremonie berou jako posvátné. Chodí na ně už malé děti, také hasiči, policisté, prostě všichni.
Marek Jelínek po 100 dnech cesty
S Alex se ještě domlouváme na tom, že v úterý zajedeme do místní školy nafotit děti pro projekt We Can. Bude to super zážitek s dětma blbnout na kolobežkách a fotit je u toho.
Máme tu pohoštění zadarmo včetně spaní, tak tu alespoň pomáháme s úklidem a drobnými pracemi. V příštím týdnu už bychom měli být na cestě do Ekvádoru. A pak po řece dostat se s kolobežkami až do Peru k Andám.
No comment
