Jaká je situace v Africe ohledně koronaviru?
Kdybych měl celou dobu sluchátka na uších a nepodíval se na mobil, tak bych ani nevěděl, že se něco takového ve světě děje. Ale bohužel zprávy z domova a ze světa přichází, takže jsem v obraze.
V Mosambiku to nikdo neřešil. V Malawi už vůbec ne, ale od hranic s Tanzánií to tady slyšíš všude, kam se hneme. Lidé na nás křičí Corona Corona místo Azungu. Mají z toho legraci, ale zároveň se bojí, protože televize je donekonečna programuje, že to sem zavlekli turisté, což je svým způsobem pravda. Takže si dokážeš představit, některé reakce lidí. Mně ani Dominice v některých situacích do smíchu není, ale bereme to s nadhledem.
Mediální masáž tady je neskutečná a to tady nikdo na tu nemoc neumřel, za celou dobu tu byl jen jeden nebo dva případy nedaleko hranic s Tanzánií.
Uganda i Tanzánie se po vzoru Evropy odřezává od zbytku světa a stejně jako u nás doma zavřela na měsíc školy. Zvláštní, přitom zrovna Uganda, která v některých regionech bojuje s mnohem závažnější chorobou - Ebolou.
V tuto chvíli to vypadá tak, že někdo zadal scénář, co mají média vyprávět lidem, a tak to tu teď jede dokolečka. A když myslím dokolečka, tak opravdu dokolečka. Zkusil jsem se chvíli dívat na televizi. Děs.
Uganda nemá ani jediný případ, Rwanda pouhé 2. Svět se mi mění před očima, kdy figuríny na ulici mají ozdobu roušky, občas někteří lidé nosí roušku, ale je to sporadicky spíše ve velkých městech. Před větším obchodem si musíš umýt ruce, stejně jako když jdeš do banky. Každý krámek má desinfekci… ano… tohle je teď Afrika.
A kromě toho, že lidé na nás často křičí Corona, tak to křičí i na sebe vzájemně. Je velmi zajímavé to sledovat, když jsi v klidu. Nechci říct, že tu je napětí, ale je vidět, že něco není úplně v pořádku, že tu ten strach je.
Jinak mě Afrika baví, je krásná, a když pominu ty křiklavé lidi, tak se tu chovají velmi nápomocně.
Z Tanzánie odjela většina turistů do hlavního města, ale ze zpráv vím, že se lety většinou ruší. Takže v tuto chvíli vlastně není moc kam letět.
Holt taková je teď doba a opatření se děje všude na světě.
Jak ta situace ovlivňuje moji cestu?
V podstatě zatím nijak, akorát se snažím dostat sebe a Dominiku co nejdříve do bezpečné lokace, kde bychom byli více v klidu, kde bychom sečkali, až pomine tohle šílenství, a pak se pojede dál.
Přece jen, nechceš být úplně v zemi, kde tě pomalu obviňují z toho, že si to sem zavlekl právě ty. Tohle je na tom to nejnepříjemnější. Ta média, která to tady tlačí horem dolem, a lidé si z toho vezmou ten názor a jsi hned ten, na koho ukazují prstem.
Takže vesměs teď už jedeme všemi dostupnými prostředky do Ugandy, kde očekávám, že nás na 14 dní zavřou do karantény, ale pak budeme moci být v Bwindi Orphans. U neziskovky u hranic s Rwandou v jednom baráčku, který nám nachystali, abychom tam mohli přečkat tohle prapodivné období. Tam se chci pustit do psaní další knihy, stříhání videí, točení dokumentu, protože krajina je tam krásná, kopcovitá a snad i lidi budou v pohodě.
Jaká je situace v Africe obecně?
Oni (Afričané, pozn. red.) jsou velmi šťastní, mi přijde.
Vůbec to není tak, jak se prezentuje v kdejakém dokumentu.
Narazili jsme na samé skvělé lidi a i u silnice se všichni, než přišel koronavirus, smáli. Lidé jsou všeobecně velmi pohostinní. A jsou starostliví.
Zatím mě tento kontinent příjemně překvapil. Vlastně jediné, s čím nejsou spokojeni, je korupce.
V každé zemi je vláda, která tomu dává trochu zabrat.
Všechny země, kterými se projelo, si pro sebe uzurpuje Čína. To je takové zajímavé znamení.
Oni jim tady zainvestují školství, nebo postaví silnici a výměnou za to dostanou zelenou na těžbu minerálů a zemního plynu. Tak to prostě chodí.
Pak je tu ještě jedna věc. V Malawi si třeba lidé myslí, že nemají dostatek peněz, že nejsou bohatí, takže kolikrát někdo nastaví ruku a řekne "give me money." Pak se dostaneme do spirály otázek a odpovědí a vychází z toho, že jim prezident kdysi řekl, že jsou chudá země.
Jenže ona to není tak úplně pravda. Mají všechno. Krásné jezero, ve kterém je mnoho ryb, krásné stromy, parky, mnoho druhů ovoce rostoucí v každé zatáčce, kukuřice kam se podíváš, nerostné bohatství, prostě mají všechno. Tady je akorát problém v tom, že oni to nevidí. Myslí si, že bohatství je v penězích, ale mnohem větší bohatství je právě v tom, co země dává. Ostatně teď jsme toho svědky, zatímco tady úplně nefungují supermarkety a prodává se vše na ulici ve stánku, u nás pomalu bez supermarketu nedáš ani ránu.
Mají často jiné vnímání hodnot. A jsou leckdy líní, pomalí. Ale to všeobecně patří k africké nátuře.
Když si jdeš sednout do indické restaurace tady někde ve větším městě, jídlo máš do pěti minut. A pak si objednáš to jejich vajíčko a hranolky a čekáš na to hodinu.
Oni mají na vše čas. Takže je třeba být hodně trpělivý. Jinak je Afrika skvělá, hodně mi připomíná Jižní Ameriku, včetně jídla, které tam bylo také tragické.
