Marek Jelínek a spol. jsou nyní v nejmenším státě Střední Ameriky, v Salvadoru. A náramně se jim tam líbí. Tedy s malými výjimkami.
Marek Jelínek:
Salvador je zatím nejkopcovitější zemí, kterou kluci a holky z Kam až dojedeme? Navštívili. Sopka, kam oko dohlédne.
Po cestě jsme si udělali zase další přátele. Bydleli jsme u jedné rodiny, která se nás výborně zhostila, neskuteční lidé. Jejich kočka Tereza si oblíbila moje věci, protože na nich vždy spala a dokonce spala i pod mou postelí. Pomaličku ze mě odbourávala ten pocit, že nemám kočičky rád.:) Jejich pes Colmio vypadal podobně, jak ten pejsek ze seriálu Goro. Tohle byl německý ovčák, ale albín. Když jsem naposledy odcházel ráno z domu, nechtěl mě pustit a vyběhnul za mnou na ulici a tahal mě za kapsu od plavek. Pravidelně spal u mých nohou. Zkrátka jsme se na pár dní stali součástí velké rodiny. A když jsem řekl, že se musíme hnout dál, že musíme jet, bylo nám nabídnuto, ať zůstaneme až do Vánoc, prostě Salvador :) a když jsme opravdu už teda jeli, nabídli se, že nás doprovodí, vyprovodí až tam, kam ten den jedeme, což byl Pacifik pláž El Tunco, v podstatě kousek. O co víc bylo překvapení, když pak přespali s námi na zemi, na tom chodníku před nějakým klubem a vyzkoušeli si tak, jaký to je spát klidně i na zemi, protože na pláži se odehrával příliv a tam to nešlo.
Fakt nemám rád loučení, ale zase se odehrával ten podobný příběh jako s mexickými kluky ze Xul-Ha Quintana Roo , bylo nám ukázáno co je opravdové přátelství a já si nesmírně těchto lidí vážím ..kloubouk dolů za všechno..muchas gracias, son gente maravillosa Emilia Lima ..
Vydali jsme se cestou už osamocení, a narazíme na jedno místo, které se nám moc líbí, řeka, pasoucí se koně, krávy,:) tak jsme to tam rozbalili, a teď tu jsme. Během chvilky přišel postarší pán a ptám se ho, jestli tady můžeme být, on že můžeme, že bydlí kousek přes cestu. Za chvilku přijde znovu a v ruce drží misku a v ní ovoce a říká to jsem přinesl pro vás. No tak koukám na něj jak z Marsu, a s nadšením poděkuju, chvíli se s ním bavím a jen se zmíním, že si tu uděláme ohníček - během chvilky přichází znovu s mačetou a nasekal nám dřevo, které jsem mu pomohl odnést. A pak přinese další dřevo ze svého obydlí. Prostě to nechápu, jak jsou tady všichni tak vstřícní a laskaví.
El Salvador jednoznačně předčil mé očekávání, super lidi, skvělá, přívětivá, přátelská země.
Jediný problém je, že Tomáš má zánět spojivek. Jel do nemocnice, aby se mu na to podívali. A Lukáš. Ten je rád, že je rád. Celou včerejší noc měl střevní problémy.
No a jinak, krom toho, že mi ještě v Hondurasu ukradli boty, mi před chvilkou sežrala kráva ponožku. Koukám na krávu u mého pytle s ponožkama a ona najednou svým dlouhým jazykem jednu nasaje a sežere…
Takže asi tak, přátelé...:)
