11.8.2016

Od oceánu k oceánu - Dalibor Beneš startuje přejezd Sibiře na koloběžce

Honza Vlášek ExpediceRozhovory
Tak tato koloběžková expedice se řadí k těm šílenějším. Dalibor Beneš 16.8.2016 startuje přejezd Sibiře na koloběžce. Tedy tu první část. Ta druhá proběhne v zimě. Přinášíme úvodní rozhovor...

V létě vypukla řada koloběžkových expedic, ale ta Vaše se mi zdá asi nejšílenější. Můžete nám přiblížit, o co vlastně půjde?

Plním si sen. Sen o cestě od Tichého oceánu k oceánu Severnímu. Cestami a zimniky východní Sibiře. Sen o cestě vykonané vlastní silou.

Kam až dojdu bude odviset od mé vůle, zdraví a štěstí. Cílem však rozhodně je spatřit na konci mého putování moře Laptěvů. Také mi v koutku mysli napadá, že tento výlet je trochu ujetý, ale zdárně to potlačuji! 

Jak počítám, s podobnými štrekami máte již nějakou zkušenost, že ano?

Něco za sebou již mám. Lezli jsme v zimě po horách Polárního Uralu. Přešli jsme zamrzlou Bajdarackou Gubu, což je jeden ze zálivů Karského moře. Dvakrát jsem byl na Kolymě, kterou jsem si tak oblíbil, že tam jedu opět. Přešel jsem jezero Bajkal od jihu k severu a na koloběžce vlastní výroby jsem přejel Pamír – střechu světa. 

Proč vždy míříte zrovna na východ? A proč nyní zrovna na koloběžce?

Je to fascinace tím ohromným, civilizací dosud nepříliš dotčeným prostorem.  Jakuté říkají: …“na východ od Leny končí svět“.  Tam, kam jedu, na východ od Leny, je na ploše větší než Indie jediná silnice. Kde jinde zažijete to, že se lidé na rynku vesnice Tomtor domlouvají na společné cestě za nákupem do Usť-Něry vzdálené 400 km?  

Cesta ke koloběžce byla u mě složitější. Chodil jsem pěšky, nebo na lyžích a tahal za sebou sáně a přemýšlel, jak si to usnadnit. Postavil jsem si jednoosý vozík, takovou malou rikšu, a s ním přešel Bajkal. Pak to byla třístopá koloběžka a ta mi nejen odvezla bagáž, ale i umožnila si naskočit a kousek se svézt po Pamiru. A to se mi zalíbilo, takže u ní zůstanu.

Jakou koloběžku na Sibiř volíte?

„Tu malou sviňku“  (tak říkám své třístopé koloběžce) nechám doma. Odvedla sice dobrou práci, ale do podmínek, kam se nyní chystám, není nejvhodnější. Odpočívá v garáži, vypodložená deskou polystyrenu, aby jí nezábly kolečka. 

Pojedu, díky podpoře společnosti KICKBIKE, na jejich modelu Cruise Max 20. Koloběžka je vzhledem k špičkovému rámu lehká, tuhá a s dobrou stabilitou.

Jaký je váš plán cesty? Máte ji rozfázovanou den po dni, nebo prostě kam dojedete, tam lehnete a spíte a pak zase jedete dále?

Cestu mám naplánovanou do dvou etap. Etapu letní, kdy po té jediné silnici (silnici kostí) dojedu z Magadanu do Usť-Něry. A pak bude následovat etapa zimní, protože to dále jinak než v zimě nejde. Dále nejsou žádné silnice a všechny ty močály, bahniska, jezera a řeky musí zamrznout. Silničáři pak musí v terénu protáhnout k severu „zimnik“.

Cestu neplánuji detailně den po dni, protože ono to v reálu pak stejně dopadne většinou jinak. Jak již jsem někde napsal…. dojedu někam, upadnu do příkopu a ráno dále. A nebo také ne. Když mě nebude tlačit příliš čas a místo bude pěkné, zastavím se a budu zírat kolem na tu krásu. 

Momentík, zimní etapa? Pojedete tedy v zimě na koloběžce přes Sibiř? To si nedokáži představit. Co vše potom s sebou povezete, aby se to dalo vůbec přežít? 

Mám zkušenost s vozíkem na Bajkalu a to byl mix sněhu, torosů, trhlin a holého ledu.S koloběžkou na sněhu zkušenost  nemám.

Zimnik „Arktika“, po kterém pojedu, je jediná možnost, jak oblasti na sever od Kolymské trasy zásobovat palivem, potravinami, atd. Tedy mimo leteckého zásobování. Je tedy životní nutností ho udržet v provozu. Vypluhovaný povrch bývá tvrdý a mělo by to jít. 

Blbé je to, když je zimnik zafoukaný sněhem. To pak člověk sedí na zadku, čeká na silničáře s pluhama a činí opatření. S sebou pak člověk toho musí mít více. Kvalitní stan, dobrý spacák, dobrý vařič a zimní oblečení. 

Zimní část cesty - to bude asi hodně zajímavéZimní část cesty - to bude asi hodně zajímavé

Ještě mi řekněte něco k té legendární silnici kostí. Jak to tam vlastně vypadá? 

Kolymskou trasu jsem si projel autostopem v zimě roku 2010. Je to silnice stavěná v 30-tých letech minulého století vězni Gulagu. Je to většinou „gruntovka“, tedy šotolinová cesta. Jen částečně je povrch asfaltový, ikdyž stát se tam snaží investovat, tak se to postupně lepší. 

Já pojedu v létě z poloviny po této silnici a z poloviny po její jižnější sestře – po Tenkinské trase. Je méně frekventovaná, vede přes krásné hory a je, bohužel nebo bohudík, zanedbanější a pustější. Například s mosty to může být zajímavé. 

Budu potřebovat „nepíchnutelné“ pláště. Po deštích občas z povrchu cesty trčí lidské kosti (pokus o odlehčení).

Viděl jsem, že pro účely cesty stavíte různé nosiče. Co vlastně s sebou povezete? Kolik bude vše vážit?

Nosiče již mám vyrobené a nyní je zkouším se zátěží. Budu mít přední nosič, u kterého jsem se inspiroval jedním komerčním výrobkem a trochu ho upravil, a dále atypický nosič na zadní kolo, úzký tak, aby nebránil v koloběžkování. 

Snažím se cestovat dosti nezávisle a svobodně, takže pojedu na těžko, s věcmi na spaní a vaření. Na Kolymě to ani jinak nepůjde. Možnosti doplňování zásob a přespání jsou omezené a i ty, o kterých momentálně vím z minulých cest, již nemusí platit. Celá oblast se vylidňuje a obce před dvěma, třemi roky osídlené již mohou být mrtvé.Snažím se minimalizovat váhu, ale vypadá to tak na 13kg věcí bez jídla (letní etapa). 

Kickbike Cruise MAX s upravenými nosičiKickbike Cruise MAX s upravenými nosiči

Co Vás inspiruje k takovým expedicím? Máte nějaký zážitek z minula, na který nelze opravdu zapomenout?

Spíše je to u mě tak, že celý rok makám a nabaluji na sebe ten civilizační nános. A pak potřebuji jednou za rok vypadnout a „vyčistit se“. Ale pak stejně se mi po čase začne stýskat a nastane to známé:….“domůůů, do Podolí, do lékárny, do p…..e, to je mi smutno!“ 

Žertovný zážitek byl například ten, jak jsem se na Kolymě propadl do řeky. Voda mi natekla horem do mých bot. Chodidla se mi uvnitř boty vmrzly do té vlněné vložky a dvou vrstev ponožek a já jsem ty boty nedokázal bez cizí pomoci sundat z nohou. Musel jsem na ty svoje polární boty Sorel vzít sekyrku. 

A také rád vzpomínám, jak mi v nějakém zapadlém kišlaku v Horském Badachšánu 70-letý muslimský stařík pozval k sobě domů, pohostil mě, popovídal si se mnou a ještě mi umyl nohy ve škopku. 

16.8.2016 vše vypukne. Šťastnou cestu!16.8.2016 vše vypukne. Šťastnou cestu!

Myslím, že Vaše cesta bude hodně lidí zajímat. Mohou Vás někde sledovat třeba online? 

Budu-li na signálu, budu posílat zprávy z mého putování. Na mé stránce bude fungovat mapka pochodu s aktuální polohou. Informace již nějaké jsou na : http://liborbenes.webnode.cz/