Kde ses vzal v tom koloběžkovém světě?
Všechno to začalo v podstatě tím, když jsem ještě na střední škole, někdy přelom 17-18 let zažil velký mentální obrat, tedy začal jsem běhat se psem, chodit po škole na brigádu atd. Po brigádě jsem musel čekat cca 1,5 hod na autobus, což jsem využíval k učení, ale občas to prostě bylo zbytečné sezení na zastávce.
Přemýšlel jsem proto, jak se dopravovat do školy, do práce a pak zpět domů. Na kolo jsem neměl dost fyzičku a vždy mě z něj bolela záda a zadek, u kolečkových bruslí jsem měl strach, až nakonec jsem narazil na koloběžku "s velkým kolem" MASTER 26-20. Stála pouhých 2800 korun v té době, a tak jsem neváhal a objednal. Na té jsem najezdil všeho všudy okolo 2000 km. Koloběžka mě naprosto učarovala a strašně mě bavila, právě tím, že se dá v kopci seskočit bez problémů a po krátkém odpočinku zase "nasednout".
Dělal jsi před tím nějaký jiný sport nebo tak něco?
V podstatě ne, jak říkám, mírně jsem začal v těch 17 běhat, před tím jsem klasicky kopal do míče asi do 10 let a potom jsem občas hrával florbal. Jinak jsem sport nedělal vůbec, bohužel.
Letos se ti celkem dařilo, objel jsi toho opravdu dost. Jaké byly ty největší úspěchy?
Nejvíce si z letoška asi pamatuji vítězství poslední etapy na Zubaté Žábě, poté následovalo 2x2. místo na prvním kole Rollo ligy, to pro mě také hodně znamenalo a řekl jsem tím, že se mnou musí peloton pro dnešní rok počítat. No a ty největší úspěchy čekaly až na konec sezóny a sice absolutní vítězství v kriteriu na Mistrovství Evropy a nakonec absolutní vítězství dlouhého závodu v posledním kole Rollo ligy v Konstantinových lázních, to pro mě byl asi největší zážitek a úspěch.
Jaké z těch všech akcí, které jsi objel, se ti líbily nejvíc?
Užil jsem si asi všechny. Nejvíce Etapáky, protože mám rád dobrodružství a z toho důvodu jsem vždy jezdil spíše SDK, z pohledu úspěchů pak Evropu a Konstantinovi Lázně, ale neuvěřitelné zážitky mám i z MČR v Lipníku.
Po letech zase vyhrál ligový závod někdo jiný než Roman nebo Pelcík. Míříš mezi ty kluky nadobro? Kdy vyhraješ ligu celkově?
Tady bych si dovolil malou úpravu, v prvním kole Rollo ligy v časovce do kopce vyhráli Láďa Provod a Honza Ondruška, bohužel mi ujeli o 14 vteřin. Každopádně doufám, že se mi bude dařit nadále. O celkovém vítězství ligy jsem neuvažoval. Bohužel je velké množství tras, které mi příliš nesedí svou strukturou, ale budu se snažit na další roky připravit a být samozřejmě co nejlepší konkurencí, aby to nebyla taková "nuda".
Trénuješ nějak?
Tak určitě!
No jasné, bez tréninku by to nešlo. Letos mám tréninkem strávených zhruba 400 hodin a ještě nekončím, pak tam chybí protahování apod, rozhodně z toho je několik hodin nestrukturovaných a spíše doprava než trénink, ale snažím se i potřebu dopravy strukturovat jako trénink. Obecně všude se snažím dopravovat na svépomocí bez motoru, jak jen to jde.
Celkovou strukturu mého tréninku (i zpětně) lze sledovat na aplikaci jménem Strava. Ničím se netajím a sdílím všecko, takže pokud to někoho zajímá nebojte se podívat. Samozřejmě se snažím číst nejnovější trendy hlavně z cyklistiky. Letos bych rád zařadil i trénink silového rázu pro narovnání disbalancí a celkového posílení.
A co činka?
Bohužel jsem nikdy do posilky nechodil, tak ale chci snad začít :D :D
Co ten výlet z Itálie domů? Co ti na tom přišlo nejtěžší? A nejhezčí? A vůbec, jaké to bylo, kolik jsi ujel atd.
Tak původní plán byl trochu jiný, to tu ale nebudu rozmazávat.
Nakonec jsem původní plán mírně přetvořil a využil Mistrovství Evropy pro strávení dovolené navrácením se svépomocí domů do ČR.
Ovšem ne přímou cestou, to by byla nuda, velkou inspirací mi v tomhle byl výlet kluků Toma Hájka, Marčána a dalších, kteří brázdili místa v Itálii chvíli přede mnou, navíc jsem letos hodně sledoval cyklistiku a chtěl jsem si zažít jaké to je, podívat se na ty nejznámější kopce.
Nejnáročnějším pro mě byl kopec k vrcholu Punta di Zonia (Passo Giau). Nebylo to ani tak vysoko, ani tak daleko, ale bylo to celou dobu na sluníčku, ve 30 stupních, bez vody, bez stínu. Po těch skoro 2 hodinách jsem toho měl plný kecky a navíc nahoře nevařili, takže jsem hned pelášil hladovej dál.
Co se mi líbilo nejvíce je těžké zhodnotit, protože toho bylo prostě moc. Nejvíc mi však v hlavě rezonuje pěší přechod Tre Cime do Rakouska. Kde na mě mraky lidí nevěřícně zíralo, podporovalo, smálo se, chtělo fotku. To mi přišlo jako jeden z těch nejsilnějších zážitků.
Dál bych asi vypíchl to, jak kamarádští Italové jsou, že ve světě je stále většina lidí dobrých, a že to, co nám přichází z medií není ani tak pravda, jako spíše menší procento všech událostí a spíše stále převažuje ve světě a v lidech to dobro.
Celkově mi výlet vyšel na necelých 1300 km s něco přes 20 tis nastoupaných metrů a trvalo mi to necelé 2 týdny. Jednalo se o zážitek na celý život, stejně jako cesta Norskem a doufám, že takových zážitků ještě pár za svůj život uskutečním a prožiju. Myslím, že mě to docela změnilo a že jsem díky tomu i možná trochu lepším člověkem.
Celý příběh lze přečíst na mém profilu na FB, nebo opět na aplikaci Strava pod jednotlivými jízdami.
Co vlastně jinak děláš, když zrovna nejezdíš na koloběžce?
Jezdím na kole :)
Tak samozřejmě pracuju, abych si mohl dovolit jezdit na závody atak.
Starám se o babičku, pomáhám rodičům a rodině, pracuji na zahradě, nebo servisuju kola/koloběžky, což je časově také dost náročné, ale pokouším se to nazývat "regenerace".
Co máš příští rok v plánu?
Rozhodně se nejvíce chci soustředit na Mistrovství světa, asi jako všichni. Rád bych opět jel některé každoroční stálice, které jsou spíše začátkem sezóny a v hlavní sezóně se spíše soustředit na Ligu.
Ohledně podobných výletů, jako byla cesta z Itálie, představu zatím nemám, ale nějaké nápady už tu jsou a možná něco zajímavého zrealizuji. Každopádně určitě chci věnovat hodně času mimo práce tréninku.
A co hliníček, drží?
Sice hodně ošoupanej, ale drží. Každopádně přemýšlím, zda na příští sezónu přijít s nějakým mírným "vylepšením", právě z důvodů velkých ambicí na MS. Ale to je vše zatím ve hvězdách :)
