5.6.2017

Nejtěžších pět dnů koloběžkové historie - Den II,

Honza Vlášek Giro d´Italia 2017
Etapa z Tirana do Canazei měřila neúprosných 217km. V součtu s 227km z předchozího dne a absolutním nedostatkem spánku to byla opravdu darda...

Pět dnů pekla jsme započali v pondělí 16. Etapou stého Gira s dvojím výjezdem na Selvio, jak jsme ostatně psali minule. Byla těžká, ale den, kdy se lámal chleba, přišel až v úterý.

17. etapa z Tirana do Canazei měřila neúprosných 217km. V součtu 227km z předchozího dne a absolutním nedostatkem spánku to byla opravdu darda.

Pro líné čtenáře poslouží opět viceo:

Budíček byl nastaven na čtvrtou a s ranním rozbřeskem jsme již stáli na startu. Pár kilometrů podél vody a hned strmě vlevo vzhůru na Apricu, proslulé 12Km stoupání ze 400m do 1173m výškových. Jedeme ho jak po mrtvici. Spíš jdeme než jedeme. Kolem sviští auta a sem tam nějaký kamion. Support nemá kde zastavit a kdy zastaví, vysypou se z něj bedýnky. Všude chaos a únava. Jedem krok sun krok.

Krize kam se podívášKrize kam se podíváš

Před Apricou nás postaví trochu na nohy pekařství v zatáčce. Padne nějaké to minipreso a croissant. Malinko se oklepeme a jedeme dále. Dalších 15km je sjezdových, ale pak následuje 30km stoupání na 1893m vysoké Passo Tonale. Míjíme odbočku, kde jsme včera nastupovali na Mortirolo. Jsou tu již policisté a celá silnice dole v údolí se brzy zavírá. Dobře pro nás. Na Tonale bude minimum aut.

V Edolu se s námi fotí kdosi z ofiko Gira. Prý nás viděl v televizi. RAI zafungovala.

Stoupání na Tonale je nekonečné, ale jede se nám již lépe. Čeká tam na nás Luboš, které jsme nikdy před tím neviděli, ale stane se naším společníkem na další čtyři dny. Vždy se někde zjeví a pak zase zmizí. Ostatně mu budu muset věnovat ještě nějaký ten příspěvek.

Na Tonale jsme akorát tak někdy kolem času oběda. Je totálně opuštěné. Mimosezona. Baštíme, co to dá. Čeká nás sjezd celým Val di Sole až k Mezzolombardu do výšky 221m. Docela padák na cca 70km.

Očekávaná krize, kterou známe již z Tour, přichází záhy. V okamžiku, kdy si nepamatuji poslední tři zatáčky, je čas zastavit. Na koloběžce usnete velmi rychle. A probuzení pak nemusí být příjemné. Pokud se vůbec probudíte. Řešení je jediné. Sundat si co nejvíce oblečení, aby vám byla zima. Dát si tři X-Ride od Penca a do toho ideálně Red Bull. No a zkusit dalších pár zatáček.

Stín, hlavně stín...Stín, hlavně stín... Krapet kopecKrapet kopec

Dále v údolí už pospáváme všichni. Hodiny přibývají a ještě pořád nejsme v půlce etapy. Přituhuje i na teplotě. Dole za dálnicí je vysoko přes 30 stupňů a itinerář nás posílá mezi krásné vinice na Giovo. Prudké stoupání je absolutně nekonečné a spaluje nás na troud. Vašek má opět problémy s kotníky, které otékají, takže se je Albert pokouší dát dohromady. Odměnou je pak sjezd do městečka Cerva, kde končí cosi jako Val di Fiemme. Krásný vinařský kraj. Kdyby to nebylo do cíle stále ještě 70km. Kdyby těch 70km nebylo do kopce. A kdyby slunce nebylo již proklatě nízko.

Vedro ve Val di FiemmeVedro ve Val di Fiemme Když už nevíš co, chce to sklenku vína na výhleduKdyž už nevíš co, chce to sklenku vína na výhledu

Support nachází krásné místo na večeři. Místní obchůdek u vinice s krásnou terasou a výhledem do údolí. S Alpem volíme bílý Muller Thurgau. Přeci jen je vyhlídka dalších pěti hodin cesty hodna vína. Vašek je v těžší krizi s kotníky, ale nějak se dává dohromady a kupředu postupujeme kupodivu rychle. Nad vinicemi zapadá slunce a po vrstevnicích Fiemme ukrajujeme metr po metru. Únava je šílená, ale najednou máme pocit, že to zvládneme.

Nekonečné Vaškovy patálie s kotníkyNekonečné Vaškovy patálie s kotníky

30km před cílem míjíme náš kemp. Čeká tu Pepa Kvita s bráchou a kus nás doprovází. Cesta tmou do Canazei je nekonečná. Totálně bez konce. Tmou. Někam. Kupředu. Pořád. Dál.

Nakonec tam jsme. Někdy před půlnocí po devatenácti hodinách jízdy. Pak ještě půl hodiny autem do kempu, parádní polévka a spát. Budíček posouváme na šestou. Čeká nás jen 132km a 4000 výškových metrů přes nejznámější dolomitské průsmyky. A tam jsme jako doma.

Nekonečný boj o cíl v CanazeiNekonečný boj o cíl v Canazei

Všichni víme, že teď už to nejspíš dáme. Pokud neuděláme chybu. Pokud nás někdo nepošle do příkopu. Pokud se nestane něco mimořádného. Chybí jen dlouhý den v Dolomitech a další dvě alpské stodevadesátky. Ale je to tak blízko, že zvládnout se dají případně i bez spánku. Nebo pěšky…

 19 hodin pekla rozhodlo, že to asi dojedeme až do Mílána...19 hodin pekla rozhodlo, že to asi dojedeme až do Mílána...