17.10.2018

Mont Ventoux ještě jednou, tedy šestkrát

Honza Vlášek Tipy na výletyKopec, který jsem vyjel!Rozhovory
Mont Ventoux na koloběžce byl na sklonku léta plný Facebook. Tak ještě jednou, naposledy a jinak. Jaké to je zkusit zdolat větrnou horu šestkrát za den, což je převýšení odpovídající Mont Everestu od moře?

Martin Brož, tedy Marčáno, a jeho dívčí skupinka si udělali na skonku léta z legendární hory Mont Ventoux trhací kalendář. Napsáno o tom bylo spousty, tak tady je poslední článek. Povídání s Martinem o tom, jaké to vlastně celé bylo...

A kdo pořád ještě neví, o čem ta hora vlastně je, pusťte si na úvod video z roku 2013, kdy na vrcholu Ventoux finišovala 250 km dlouhá etapa sté Tour de France. To druhé video je z noci před závodem v roce 2013 a je koloběžkové. To první pak cyklistické. V den závodu bývá na hoře a v okolí kolem milionu lidí...

A teď už Marčáno. Jaké to tedy bylo? 

Proč zrovna Mont Ventoux a proč zrovna 6x a proč zrovna pod 24 hodin?

O Ventoux jsme se poprvé dozvěděli minulý rok od Milana Jelínka, který tuto horu vyjel na koloběžce 3x pod 24 hodin a tím se zapsal jako první koloběžkář do francouzského cyklistického klubu bláznů (club des cinglés du Mont Ventoux). Následně letos v červnu Mont Ventoux vyjel 3x Lubomír Macháček ale hlavně s ním jeho dcera Anna, která se zapsala do klubu jako vůbec první koloběžkářka a to byl hlavní impuls pro naše děvčata z týmu COCONi, Pavlu Trojancovou, Edý Fetter a Martinu Fisherovou, tuto horu zdolat také a zapsat se do klubu.

Já jsem ze začátku působil jako případný řidič, trenér, podpora, zkrátka jako někdo s kým se může počítat a o holky se postará. Pája zjistila všechny informace, vyřídila pro nás přihlášky, a poté co dorazila obálka s kartami do schránky, teprve začalo to pravé nadšení pro věc, protože tohle už byl jakýsi závazek. Všichni jsme měli zažádány karty na výjezd 3x pod 24 hodin, což je výjezd 4400m na 137 km a do té doby jsme nikdo z nás takové převýšení za jeden den nejeli.

Pája Trojancová a 4x VentouxPája Trojancová a 4x Ventoux

To, že bych to měl jet 2x, na to nebylo vůbec pomyšlení, a navíc před cestou do Francie jsem se necítil vůbec v kondici, neboť ve 4. kole Rollo ligy v Petrovicích jsem se totálně zřídil a následně o týden později na závodech v Seriálu dlouhého koloběhu z Ráje do Pekla a zpět, které mělo 2300 m na 105 km, jsem myslel, že vůbec nedojedu. Tak s tím jsem jel na Ventoux a takovéhle vědomí není dobré.

Památník Toma Simpsona a holky stoupající na vrcholPamátník Toma Simpsona a holky stoupající na vrchol

Druhý den po příjezdu do Bedoinu, což je jedno z výchozích měst na horu, vyrazili na svojí porci Edý s Martinou a v tu dobu mě začal na šest výjezdů přemlouvat Lubomír Macháček. Ale hlavní impuls přišel od Páji, která řekla, že když už jsem tady, tak bych to 6x měl vyjet, protože kdy se sem vlastně podívám. No a najednou se hlava nastavila na 6 výjezdů a nebylo nic, co by to mohlo změnit. Ale pod 24hodin? To ani náhodou, prostě to zajedu 6x.       

Holky a jejich poslední kilometry 3x VentouxHolky a jejich poslední kilometry 3x Ventoux

 Popsáno bylo vše všude možně na FCB, ale zajímá mě, jaké to vlastně bylo. Co ráno, nebo spíš v noci, když si vyrážel. Těšil ses, nebo jak?

Tak těšil jsem se strašně. Ve Francii jsme byli již čtvrtý den a na koloběžce jsem pořádně nejel, pouze se projet lehkou nohou po městečku Bédoin, kde bylo všude plno cyklistů a lidí sedících po kavárnách a koloběžka pro ně bylo něco, co nevidí každý den. Velmi nápadně si ji všichni prohlíželi, nebo na ní ukazovali, koukali se na dres s nápisem Czech team a polohlasitě jméno naší země četli s údivem a zájmem. No, v jednu chvíli jsem měl namále, to mně vjelo auto do křižovatky, když jsem jel z kopce na hlavní od Ventoux, takže i s Kickbike 28 se dají dělat smyky.

Na horu jsme s Pájou vyráželi z tzv. nultého bodu v Bédoinu ve středu dne 19.9.2018 přesně o půlnoci a pomalými krůčky stoupali první kilometry do kopce.     

Marčáno a horaMarčáno a hora

Ty noční kilometry nebývají nic moc, jak se ti jelo v noci?

Jelo se mi parádně a zvláště v noci, protože v noci bylo příjemné počasí. Na tachometru jsem měl nastavený stupňový profil, takže když bylo stoupání do 10° tak jsem jel, co nad 10°, tak jsem šel. Abych šetřil síly, protože jsem tušil, že krize bude a síly budou potřeba.

A co svítání nad Provence, dobrý ne?

Jedním slovem nádhera, to se musí vidět. Silnice prázdná, oni Francouzi si rádi asi pospí, jen tu a tam se objevil nějaký cyklista absolvent do klubu.

Pak mě zajímá, kdy Tě to začalo srát?:) Kdy přišla první únava a kdy pak druhá a třetí a poslední?

No protože hlava byla nastavená na 6 výjezdů tak 3x jsem to vyjel opravdu pohodově s úsměvem, nejprve z Bédoinu pak z Malaceune a následně ze Saultu za příznivého počasí, bez větších problémů, občas jsem si i zlehka zazávodil s nějakým slabším cyklistou.

Horší to začalo být s botami. Noha natékala, boty začaly být těsné, podrážka tvrdá a nepomohlo ani, když jsem je přezul.

Čtvrtý výjezd jsem započal v Malaceune, ten se nám zdál jako výjezd nejhorší, tak ať je to za mnou. Začalo pěkně pařit sluníčko a v tu dobu tam také probíhal nějaký cyklistický závod, takže všude plno cyklistů a ty mě vlastně začali mentálně rozkládat, protože, dokud jsem na koloběžce jel, tak fandili. Pokud jsem šel, tak nefandili. Takže jsem vlastně nejtěžší cestu z Malaceune vyjel, aby si nemysleli, že koloběžkáři jsou másla, a to se muselo pak projevit na pozdějším výkonu.

Průkaz pokořitele VentouxPrůkaz pokořitele Ventoux

 Taková ta krize, která vždy přijde - přišla? A měls chuť to zabalit?

Když jsem sjížděl z větrné hory na pátý výjezd do Bedoinu, najednou jsem začal zjišťovat, že nohy pekelně vytuhly a nehodlaly se moc rozhýbávat, navíc z levého nártu a palce jsem měl pocit, že je noha zlomená a zespoda bolavé puchýře. Do toho opravdové vedro, nejmírnější stoupání začal být problém a já se začal tentokrát opravdu zakecávat s každým, kdo o to projevil zájem, jen proto abych to utrpení oddálil, protože mě vlastně čekalo ještě dohromady necelých 3000 m stoupání na cca necelých 80 km. Ale jakákoliv myšlenka, abych to zabalil, tak ta nebyla. Naopak mě to bavilo a celý sem si to užíval. I když ve finále po dojezdu jsem nemohl týden chodit.  

Marčáno ztracen v pískuMarčáno ztracen v písku

 A neměls chuť to zabalit, když bylo jasné, že to pod 24 hodin nedáš?

Nené vůbec, kartu jsem měl pouze na výjezd 3x, to jsem splnil a i kdybych to dal pod 24 hodin 6x, stejně mě to nebude započítáno, tohle byla jen osobní výzva.

 Takticky pro Tvoje následovníky - kde jsi ztratil drahocenný čas? A zkoušels třeba nahánět čas ve sjezdech?

Tak určitě zakecáváním se jak s turisty, cyklisty, tak se supportem. Tohle rozhodlo, ale nevadilo mě to. Pro turisty, které jsem potkával z různých zemí, byla koloběžka věc, kterou nikdy neviděli, tak jsem jí rád půjčoval a učil je na ní jezdit. Oni z toho měli určitě nezapomenutelný zážitek.

Ve sjezdech sem trochu honil čas pouze ve dne, ale bál jsem se, ráfky byly docela rozžhavený. No a problém byly boty. Prověřený boty se kterými jsem projel Přejezd republiky v pohodě, se na Ventoux neosvědčily.

Jeden z šesti vrcholůJeden z šesti vrcholů

 Finální dojem po tom, kdy jsi dojel naposledy dolů? A dojem současný s odstupem měsíce?

No tak dojem po dojezdu byl famózní. Byl jsem fyzicky úplně rozsekanej ale neskutečně šťastnej a holky mě chvílemi měly plný brejle, protože jsem je provokoval. No a dojem teď, jo jsem rád, že mě Pája a děvčata takhle do toho navezla. Strašně mě to bavilo a baví. Jen si myslím, že o Ventoux už jsem toho nakecal až dost a strašně se těším na další výzvy, protože teď mě to fakt baví, užívám si to a doufám, že nepřestane.  

Tak asi taktoTak asi takto

 No a jedeš znova?:):):)

Bez váhání ano, pokud bude příležitost, čas a chuť, zažádám o kartu na výjezd 6x pod 24 hodin a dám to. Už se těším.

Jinak bych chtěl pogratulovat a poděkovat Anně Macháčkový, že holky hecla a Páje, ta vyjela Mont Ventoux 4x, Edý 3x, Martině 3x, že mě do toho navezly a dělaly mě support, protože bez supportu by se to nedalo. 

Provence, Marčáno se asi vrátí brzy, aspoň myslím...Provence, Marčáno se asi vrátí brzy, aspoň myslím...