Nějak se to blíží! Všechno! Na facebookových diskuzích vidím neskutečné hecování závodníků všech věkových i výkonnostních úrovní. Předhánějí se v tom, aby se pochlubili, jak trénují, aby nahlodali psychiku soupeře. Všichni se těší na začátek sezony, prostě trhat nohou asfalt….
A já? Cítím se v útlumu po dalším 14ti-denním cyklu. Snažil jsem se trénovat, jak to šlo - v kombinaci s hereckou profesí i tou koloběžkářskou, kdy se snažím skloubit eshop s prací předsedy Českého svazu koloběhu, toho však nebylo příliš.
Vyvedlo se počasí, tak jsem se opět vrátil na Šumavu, abych mohl nabírat fyzičku na běžkách a dostávat se do Giro módu. Nějak mě ty běžky opravdu zmáhají, ale neskutečně baví. Navíc jsem měl v osmi dnech šest představení a musím uznat, že tyto dva týdny to prostě moc nešlo. Nejvyšší čas však zabrat!
Snídaně - za normálních okolností nejdůležitější jídlo dne
15.2. středa - Musím uznat, že po těch dvou delších výletech na koloběžce, které by za dva měsíce měly být pro mne lehkou vyjížďkou, mne znavili. Navíc večer hraji Charleyovu tetu, kde hraji mladého, aktivního a nabitého studenta Oxfordu, a to opravdu potřebuji být fit. Dávám si volno.
16.2. čtvrtek - Den plný jednání, hlava jak střep, únava i psychická. Donutím se ke krátké koloběžkové vyjížďce do Vraného…cca 25km, příjemné.
17.2. pátek - Brzy ráno vyrážím na Šumavu, na krásnou Kvildu. Víte, na co se nejvíce těšíte z výletu, když jste ubytováni nad kavárnou se skvělými zákusky? Přesně! Domů! Sníh je takový těžký, vše podkluzuje, takže se lehce trápím, ale obídek na Modravě, návrat po tmě a hurá na horké maliny s pravou šlehačkou. Luděk nám bude vařit po celé Giro, tak věřím, že nám připraví někdy i tuto svou specialitku v improvizovaných podmínkách. 33km klasicky - dosti soupaže.
18.2 sobota - Upřímně se mi nikam nechce. Venku moc hezky není. Předpověď byla nepříznivá na celý víkend, tak nejsem překvapen. Ale vyrážíme. Krásných 40km. Výšlap na Bučinu prostě bolí. Běžky se mi smýkají, často pouze jdu a jsem jen krůček od toho, že běžky sundám z nohou ... nemám chuť ani na maliny.
19.2. neděle - Pohádka! Slunce praží nejen z nebe, ale plně se odráží i od sněhu. Nejraději bych se rozvalil na terase kavárny, četl si, pil kávu a udělal si neděli. Ne, nemůžu. Nasazuji běžky a ve svižném tempu objíždím lehký úsek Kvilda - Horská Kvilda - Danielka (směr Zlatá studna) - Zhůří - Horská Kvilda - Kvilda. Celý okruh, krom stoupání cca 2km, absolvuji plně v soupaži. Ruce i břicho pálí, pochvaluji si tento styl, neb mi nejvíce připomíná jízdu na koloběžce. Z nekonečných podřepů mě bolí přední stehna. 21km a vafle si prostě zasloužím.
20.2. pondělí - Jednání, práce ve skladě, emaily, večer hraji. Tělo je po víkendu utahané. Dávám si volno.
21.2. úterý - Stejný scénář jako včera. Hlava jede na plné obrátky a nezastavím se celý den a večer představení na Kladně…to prostě nejde. Volno.
Neskutečně působivá socha 82lidických dětí, Památník v Lidicích
22.2. středa - Jednání, kamerové zkoušky do jednoho nejmenovaného televizního seriálu…Hergot, nic se mi nechce, ale musím! Beru koloběžku a ve větrném počasí vyrážím. Vichr mne skoro shazuje z mého stroje, ale mám neskutečně dobrý pocit z jízdy. Vyjedu si oblíbený Slivenec a Ořech a celkem natočím přes 55km. Spokojenost. Večer však padnu, na tělo toho bylo nějak moc.
23.2. čtvrtek - Večer hraji a včerejší větrná vyjížďka ve mně zanechala trošku únavy. Opět jednání a práce, takže si dávám volno.
24.2. pátek - Jednání, dlouhý casting (konkurz) a před večerním představením dvě hodiny volna. Mám chuť jít něco dělat, ale zvítězí hlava. Raději odpočívám…
25.2. sobota - Večer představení ve Stavovském divadle, které není pro mě nijak náročné, takže hurá na koloběžku. Do 14h chci být doma, tak si dám takovou tu kopcovitou klasiku s odměnou v černošické cukrárně, 65km.
26.2. neděle - Po dlouhé době volný den. Vyrážím na koloběžku tentokrát severně od Prahy. Dlouho jsem nebyl na Okoři, uvědomuji si, že nedaleko jsou Lidice, kolem kterých jezdím na Kladno, ale od základní školy jsem tam nebyl. Depresivní místo, ale nádherné. Cestou zpět to beru přes Unětice a vynikající zastaveníčko U Lasíků, kde potkávám bandu mnoha kladenských koloběžkářek a koloběžkářů - paráda. Do Stromovky to je už jen kousek. Opět pohodových 65km v silném větru.
S mistry světa na vyjížďce - vlevo Tomáš Pelc, uprostřed Michal Kulka a Cavendish :-)
27.2. pondělí - Můj herecký maraton končí dnešním večerem, strávím 7hodin ve skladu a s rozstřelenou hlavou jedu hrát na Kladno. Od zítřka se musím pustit pořádně do tréninku, neb mi bude zbývat osm týdnů do startu a 6týdnů, kdy bude potřeba potrénovat…
28.2. úterý - Po celodenní práci se dostávám konečně v 16:30 na stadion a nic se mi nechce. Dám si aspoň 30min. fotbálku, lehkou posilovnu (zahřátí 3 série a 4x koloběžkový cvik s činkou na zádech 60x60 + zadní na stroji 16x). Beru doma čelovku a hurá do lesa. Kdy jsem naposledy běžel? Budou to skoro tři týdny. Na osmém kilometru mě chytají křeče, tak důchodcovským klusem doběhnu domů - 11km.
Pořádná strava je potřeba - klasický tataráček, po němž cítím, že se mi vrací síla
Jak jsem psal na začátku, tento tréninkový úsek nebyl nijak sportovně dechberoucí, ale je potřeba se aspoň udržovat, když nemůžeme makat naplno. A jakmile to půjde, tak prostě přitopíme. Musím se pochlubit - vidím menší pokroky na svém těle - opět se pomalu začínají rýsovat svaly, které jsem několik let neviděl. Cítím, že při delší tréninkové jednotce (3 - 5hodin) vydržím. Chce to posunout ale na hranici 8-10hodin tréninku. Navíc přichází jaro a mé alericko - astmatické plíce se začínají pomalu ale jistě ozývat. Ale jak říká můj děda: “Je to radost! Život je boj, ahoj.” A s tím nelze jinak než souhlasit.
