Leden utekl tak neviditelně a rychle jako voda pod ledem zamrzlé Berounky, na kterou se dívám při tréninku. Po zátěžovém výpadku na začátku ledna se cítím dobře, třebaže tréninkové dávky zvyšuji. Zároveň mě povzbuzují emaily, komentáře a vzkazy od známých a přátel, kteří mi (nám) fandí a nenápadně sledují můj posun. Můj nejoblíbenější je od koloběžkového kamaráda Miro Ilovičného, který, krom jiného, napsal: „Kdyby přišel Ježíš znova trpět na Zem, možná by si vybral koloběžkové Giro.“
Neskutečně mě pohání i četba knihy Oty Pavla Jak šel táta Afrikou, která se skládá z mnoha povídek i ze sportovního prostředí. Jeho hlášky, myšlenky a vůbec životní pohled je neskutečně inspirující a motivující. Třeba povídka Ty nikdy nebudeš mistrem světa, Proč jsem se nestal světovým hráčem, nebo Kdo má právo na vavřín.
Odpovědi na otázky čtenářů
Dále mě překvapil ohlas lidí a otázky na věci, které mi připadají už dávno automatické a jasné. Pojďme tedy na ně, neboť nad některými jsem se musel zamýšlet i více.
Na koloběžce v tomto období nejezdím a co vím, tak na ni nejezdí nikdo z týmu. Vytáhl jsem svůj stroj a byl se projet po více jak měsíci. Nejsou na to podmínky, alespoň v Praze. O to více obdivuji Toma Possuma a další, kteří putují krajinou za jakéhokoliv počasí. Koloběžku se snažím nahradit běžkami, či pomalými dlouhými klusy v lese, simulací koloběžky v posilovně apod. Prostě dlouhé ale pomalé tréninkové dávky. Jak to bude možné, koloběžku zapojím. Toto má tu výhodu, že se mi koloběžka nezajídá. Kondičku stejně musím nabírat a běh a posilovna je k tomu lepší.
Bedec každý pátek bývá hodně vypjatý
Trošku mě překvapuje, jak jsou lidé „zblblí“ všemi těmi aplikacemi a sociálními kanály, kde řeší váhy, rychlost a vzdálenost. Místo toho by si měli uvědomovat pocity svého těla, čas trávený tréninkovou jednotkou a své momentálních fyzické i mentální možností.
Proto všem doporučuji (i klientům, kteří se mě ptají, jak mají trénovat) řídit se spíše časem než vzdáleností a rychlostí. Někdo za 50min. uběhne 10km a nic mu není, někdo 7km a je úplně vyčerpán. Na ledě jsem rád za tempo 6:20/km. Avšak zároveň si uvědomuji, že nemám kam spěchat, že jsem po nemoci a že mě zítra čeká představení. To, že po nemoci poběžím rychleji na náledí a dále, než tomu bylo před nemocí, znamená jediné. Nemoc mě skolí znova a ještě více.
Tréninkový deník
23.1. pondělí – Po víkendu jsem příjemně znavený, tak se nechávám vyhecovat a absolvuji trénink s Honzou Vláškem a Zdeňkem Hercíkem, kteří již pravidelně „chodí“ schody. Rozklušu se tedy 10minut (cca 1,7km), následuje protažení, atletická abeceda a rovinky a hurá na schody. Je jich 33.
Jdu tři série. Každá obsahuje minisérii se 7různými výběhy či odrazy s lehkou pauzou. Následuje opakování dvojnásobné minisérie. Tzn. 3x / 7x výběh + 14x výběh.
Výklus cca 2,5km a protažení. Vše mě bolí, ale jsem spokojený. Dám si lehkou sauničku, tataráček a večerní jednání s kluky z týmu KICK ITALY ohledně crowdfundingové kampaně, kterou připravujeme, abychom navýšili stav financí v našem rozpočtu, který stále není naplněn.
24.1. úterý – Odpoledne hraji na Kladně, tak si naplánuji večerní klus městem. Nakonec „natočím“ něco přes 11km a většina trasy vede po zamrzlých polích mezi Záběhlicemi a Hostivaří. Vše v příjemném tempu a jsem překvapen, jak to dávám.
25.1. středa – Večer hraji v Palacu po dvou měsících a přes den mám plno jednání. Beru si tedy den volna. Tréninkového.
26.1. čtvrtek – Posilovna s Honzíkem. Jednou týdně se snažím chodit do posilovny, abych zpevnil svou schránku a nemusel jsem být zatejpovaný od začátku Gira. Je tu mé klasické zahřátí:
- 3x / 20x spodní břicho, 15x s 15kg činkou přítahy, 12x s 15kg činkou vzpažení před hlavu, 12x s 15kg činkou vzpažení za hlavu, 20x s 20kg činkou vytočení s podřepem, 12x s 20kg předklon, 20x horní břicho, 15x záda, 20x výstupy
- 4x10 dřepů s činkou 50kg (dřepuju po dlouhé době a cítím u nich kolena a záda. Obdivuji našeho fyzioterapeuta Tomáše Hulka Fiedlera, který si naloží 160kg a dřepuje jako nic)
- 4x/ 20x výpadová chůze s výponem a 15kg činkou, 60x + 60x s 15kg činkou podřepy (koloběžka na schodu), 12x zadní stehna 7destiček (v posledních dvou sériích si přidávám ve výpadové chůzi 10 výpadů na 30)
- švihadlo zátěžové 10min – 35sec. skáču/25sec. volno (dávám cca 75přeskoků za 35sec.)
- protažení a domů….nemůžu chodit :-)
27.1. pátek – Chce to trošku zpomalit. Večer mám představení a nejraději bych si dal volno. Dávám si tedy „pouze“ hodinku badmintonu s Jardou. Devět výživných setů stačí. Trošku mi tento mač podlamuje sebevědomí, neb ve vyrovnaných setech nakonec prohrávám – celkově 2:7.
Vašek ve Spalovači mrtvol
28.1. sobota – Že by? Ano! Poprvé od 26.12. koloběžka. Je krásných -4 až -6°C. Beru si terénního Crosse 20V se stupátkem v horní poloze, abych se více namáhal. Nespěchám. Na cyklostezce leží vrstvy ledu, takže vyjížďka je namáhavá především psychicky. Silnice je lepší. Zdolávám bez zastávky Slivenec i Ořech (kopce). V Černošicích zasloužená odměna v místní cukrárně u nádraží a podél Berounky zpět. Na konec Jeremenkova. Krásných a mrazivých 60km.
29.1. neděle – Jdu se lehce vyběhat. První kilometr cítím bolest zad ze včerejší koloběžky. Mám cíl klusat 90min…kolem 15km…první tři kilometry běžím městem po suchém, tempo je nějaké vysoké, ale přitom se mi běží lehce. V lese je plno ledu, takže se tempo snižuje. Po 11km si říkám, že bych mohl vyrovnat svůj běžecký vzdálenostní rekord 16,2km. Běžím. Na 13km mi probleskne: „Běží se mi skvěle. A kdy se to bude opakovat, že by…půlmaratonek na ledu v lese?!“ Na 16km mě začínají bolet kolena ze studeného větru – je -5°C. Běžím. Mám uběhnuto 19,98km a strašná bolest v zadním stehně – křeč, ale ne skreč….cca 400m se belhám o jedné noze a křeč povoluje. Tempem šinoucího se stařečka „dobíhám“ domů – 21,1km. Jsem vůl. Ale vůle byla silnější rozumu
30.1. pondělí – po včerejšku mě bolí tělo. Večer hraju. Jdu na Slavii a zkouším po rozklusu (cca 15min.) schody. Po třech sériích to balím. Rovinky, výklus a hurá na regeneraci. Jsem pochválen, že vypadám dobře. To mě těší a povzbuzuje. Zítra celodenní výlet na ledoběžce na Orlíku. Už se nemůžu dočkat
31.1. úterý – Přes noc napadl sníh. Neb nejsme znalí Orlíku a stavu ledové plochy, která je pokryta sněhovou peřinou, skrečujeme ledoběžkový výlet. Škoda, těšil jsem se i na fotky a krátkou reportáž. Místo toho jdeme do posilovny.
Musím přiznat, že cvik „koloběžka“ začíná bolet. Po týdnu si přidávám dalších 10 odrazů na každou nohu a není to vůbec sranda. Pot ze mě teče a docela se u toho i zadýchávám.
Vše mě bolí a hlava to nedává. Zítra mě čeká den volna („pouze“ práce a večerní těžké představení).
Jediná lednová koloběžka - 60km kolem Prahy
CAV
Někdo mi psal a ptal se, proč si říkám právě CAV (Marc Cavendish). Tato přezdívka pochází ze startu Tour de France 2013, kdy jsme si říkali, kdo koho „pojede“. Dávali jsme si jména slavných cyklistů a já měl rád vždy Marca Pantaniho. Kluci mi ale začali říkat Cavendish. A proč, vždyť nejsem tak rychlej?! (Marc Cavendish je špurtér) “Protože je tlustej a neumí kopce.“, odpověděli kluci. Trošku mě to ze začátku mrzelo, ale měli pravdu. Takže od té doby „jezdím“ toho Cava :-)
Zajímají-li Vás další věci, ptejte se!
