Cav is back! (Cav je zpět!). Tuto větu jsem vyřkl na začátku listopadu a můj život se změnil.
„Cav“ je zkrácenina jména slavné cyklistické hvězdy Marka Cavendishe a má přezdívka. Dlouhé týdny a měsíce jsem odolával kamarádům, kteří mě přesvědčovali, že se prostě musím účastnit Giro d´Italia na koloběžce aktivně. Já se cítil bez motivace, tělo bolavé a připadalo mi pohodlnější a užitečnější být klukům po ruce jako koordinátor podpůrného týmu a manager akce.
Zárodky pochybností však byly zažehnuty a já kamarádům oznámil, ať mi dají čas do konce října na rozmyšlenou – tedy přesně půl roku do zahájení Gira na Sardinii.
Měsíc jsem se snažil lehce trénovat a v daném termínu jsem zjistil, že jsem na tom kondičně lépe než před čtyřmi lety stejně dlouhou dobu před Tour de France. A tak jsem promluvil – jdu do toho s Vámi, borci!
Tento článek nebo seriál článků vzniká na základě dotazů lidí – známých i neznámých, jak se na takovou akci připravuji, jak se na ni chci vlastně připravit. Zaprvé – na tuto akci se připravit nedá! Zadruhé – bez zapracování na své fyzičce a psychice to nepůjde už vůbec a tyto dvě věci mohu aspoň částečně ovlivnit!
K MÉ OSOBĚ
Považuji se za průměrného Čecha. Sportuji od třetí třídy základní školy. Ano, na střední škole jsem běhal na vrcholové úrovni v mládežnických kategoriích, ale do reprezentace jsem se nikdy nedostal. Po nástupu na vysokou školu jsem dva roky nesportoval vůbec, a poté jsem najel na nepravidelný rytmus tří tréninků týdně tzn. 3x do týdně jsem si šel zasportovat – jednou běh v lese, jednou fotbálek nebo badminton s kamarády, jednou výlet na koloběžce. Když jsme se rozhodli, že se pokusíme zdolat Tour de France v celé její délce a čase jako cyklisté ale na koloběžkách, samozřejmě se mé tréninkové návyky musely změnit. A z těchto poznatků vycházím i nyní – při přípravě na ještě obtížnější záležitost, kterou Giro d´Italia je!
Mé tréninky jsou založené na několika prvcích a mají své důvody. Pokud vás tento článek bude inspirovat nebo motivovat, musíte si sami položit několik základních otázek, které Vám pomohou ke splnění Vašeho cíle:
- Proč to dělám? Pro sebe? Proto, abych okouzlil své okolí, svou milou? – Cíl je základ
- Kolik toho chci obětovat a čeho se nechci nebo nemohu vzdát?
- Jsem ochotný si ten čas udělat a jít za svým cílem? – Lidé se Vám budou smát, ale jak se říká i Cesta je cíl a už jen to, že jste to zkusili, Vás v životě posune dál.
ZAČÁTEK TRÉNINKU - říjen
Při výšce 188cm vážím 105kg a vím, že jestli se chci vydat na Giro musím se dostat na váhu pod 90kg – ideálně 85-88kg. Mám na to půl roku a potřebuju být nejen lehký (lehčí), ale i silný a zároveň odpočatý a odolný. Není to jen o váze.
Nejsem fanatik a fanatismus v jakékoliv formě se mi zajídá. Sport mám rád, ale neznamená pro mne vše a nechci mu obětovat veškerý svůj volný čas. Cíl je Giro a snaha dojet co nejdál. Zároveň má herecká práce vyžaduje, abych byl na večerní představení připraven a měl energii a sílu být na jevišti, takže s tréninky to nemohu a nesmím přehánět. Nechci přijít příliš o svůj společenský život – aspoň jednou týdně návštěva kina a nejlépe i divadelního představení.
Říjnové začátky v Krkonoších
Dietu držet nebudu a nechci! Jen budu jíst střídměji! Omezím konzumaci alkoholu, ale abstinentem se nestanu. Večerní hodování a sladkosti (které miluji) – tam to bude o morálce. Jím, na co mám chuť! Jen se nepřejídám, omezuji přílohy (především knedlíky) a vynechávám bílé pečivo (sem tam ale zhřeším). Nejvíce mi chutná maso na pánvi, zelenina, salát…
V domácí posilce na Slavii
LEDEN
Na sklonku roku mě schvacuje střevní chřipka. Radost z volných dnů, které budu moci využít k tréninku, padá. Musím ležet. Po pěti dnech se odhodlávám k prvnímu klusu – 40minut lehkého výběhu po Kunratickém lese (nějak to neběží – chápu). Druhý den výběh s Honzou – opět 40minut – pocit, jako bych jel na koloběžce z kopce a stejně se musel odrážet. Něco mě bolí v oku již třetí den, tak jedu na vyšetření – virové onemocnění kvůli slabosti těla (týden v klidovém režimu). Pátek 13.1. – kontrola a … lehce sportujte, ale nikoliv vrcholově. Tělo je odpočaté a chuť veliká – to je základ! Jen to nepřehnat a tělo nezahltit. To by se mi nemuselo vyplatit.
Zimní koloběžka je boj
13.1. – hodinka badmintonu (jsme tři a hrajeme na krátké sety single, tzn. do 11 uhraných bodů ve jeden proti jednomu, třetí odpočívá). Za tu hodinku zvládnu osm setů.
14.1. sobota - lehký klus v Kunratickém lese, všude je náledí, tak to je spíše o hledání správné stopy, protože to neskutečně klouže a podkluzuje. Nakonec je z toho krásných 50 minut. Základem je zahřát tělo a rozpohybovat, ne lámat rekordy. Ideálně se nedívat na hodinky a jen běžet.
15.1. neděle – večer hraju, tak to nesmím přehnat. Po včerejším klusu se cítím dobře, jen mě bolí lehce záda ještě z pátečního badmintonu. Volím tedy lehký klus v Kunratickém lese, všude je náledí. To náledí je ještě nepříjemnější než včera. Lituji, že jsem si nevzal na boty nesmeky, to je asi jediné, co by mi klus zpříjemnilo. Potkávám však klouzající se lidi, a to mě vždy rozesměje. Běžím opět krásných 52 minut.
16.1. pondělí – Ano, udělat si neděli v pondělí, je krásné. Jedu s kamarády Milošem a Pepou do Jizerek na běžky. Stojím na nich po roce (vloni jsem na nich stál jednou nebo dvakrát). Je krásně zimně – téměř žádní lidé a lehce padá sníh, stopy jsou upravené ale neprojeté, a tak se neskutečně trápím. Bolí mne ruce a cítím přední stehna. Za krásných 5,5 hodiny ujedu něco málo přes 30km klasicky včetně vydatného obídku na Smědavě.
V letošní zimě to bez běžek nepůjde...
17.1. úterý – Tělo potřebuje změnu, tak se rozhodnu pro dopolední posilovnu a odpoledne lehké fyzio. Tělo potřebuje rehabilitaci – lehkou, neboť mne kupodivu nic, kromě svalů, nebolí.
Posilka je klasika. Nízké váhy a hodně opakování všeho. Kruháček, sedy, podřepy, výpadovka, zadní stehna, mediky a samozřejmě simulace koloběžky. Začínáme na 50x na jednu a 50x na druhou nohou, celkem asi 5 sérií s 15kg činkou. Před Tour jsem nakonec chodili 150x150, tak uvidíme, kam se dostanu v březnu.
18.1. středa – ze včerejška cítím bolest svalů na zadku, jinak jsem OK! Poprvé se připojuji k pravidelným středečním tréninkům schodů a kopců mistrů světa Pelcíka a Kulkyse. Je krásných -5°C a namrzlo.
V první sérii jsem se nechal zbytečně vyhecovat frekvencí a rychlostí výběhů schodů i kopce. Ve druhé sérii cítím tuhá stehna, a tak vynechávám jeden výběh kopce a schody, které jsou nekonečně dlouhé, jdu jen liché výběhy. Třetí sérii absolvuji celou, ale nechodím vše v takové rychlosti. Mrzí mě, že jsem nezačal volněji, a naopak nezrychloval ke konci tréninku. Tak snad příště.
19.1. čtvrtek – dávám si zasloužený den volna! Jen se doma v klidu protáhnu. Je dobré dát tělu volno, aby si odpočalo a mělo chuť a sílu do dalšího tréninku.
20.1. pátek – večer hraju a po představení jedu do Krkonoš. Přes den dost práce, tak si jdu aspoň na 75 minut zahrát badminton. Opět končím s negativní bilancí (výhra/prohra), ale jsem pořádně zpocen a vyšťaven.
21.1. sobota – běžky klasicky z Harrachova do Jakuszyce a ve zdejším skvěle upraveném areálu najedu přes 33km. Zkouším i soupaž. Neumím ji, takže mě bolí neskutečně ruce. Počasí famózní, sníh také – tak akorát.
22.1. neděle – Cítím se dosti unaveně, bolí neskutečně paže z běžek, ale krásné počasí mě opět vyžene na běžky. Stopa je neskutečně zledovatělá a má (ne)technika to nedává – nedokážu se pořádně odrazit od hůlek. Výlet končí dříve, než začal – klouzal jsem se hodinku. Raději si dávám hodinovou procházku v botách a půlhodinový souboj v hlubokém sněhu s dětmi.
Toliko první Vaškova zpověď, pokud vás něco zajímá, klidně se ptejte pod článkem nebo v našem redakčním mailu...
Více informací z příprav je samozřejmě k dispozici na:
www.kickitaly2017.com
www.facebook.com/KickItaly2017
www.instagram.com/kickitaly2017
a na YouTube kanále KICK ITALY 2017
