Tipy na chorvatské výlety v okolí Poreče

Zdeněk Hercík   19.8.2017 Tipy na výlety
U jezera Bled U jezera Bled

Léto se sice blíží ke konci, ale třeba ještě někdo má namířeno do Chorvatska k moři a s koloběžkou. Pár tipů na pěknou dovolenou přináší Zdeněk Hercík...

Po asi šesti letech jsem s rodinou vyrazil do Chorvatka na dovolenou, poprvé s koloběžkami. Proč se tedy nepodělit o pár tipů, které se mně osvědčily, nebo naopak. Dosavadní zkušenost s Chorvatskem jsem měl pouze z Bašky Vody u Makarské – kdysi za svobodna a s malými dětmi z Medulinu na Istrii. Nejsem úplně přímořský typ, hlavní co jsem si z takových dovolených odnášel: vedro a slané moře. ;-)

Cestu k moři jsem měli rozfázovanou. Návštěva a přespání u kamarádů v Třeboni první den a dvoudenní zastávka ve Slovinsku u Bledu. 

Bled, soutěska Vintgar a kopečky

Hned po odpoledním ubytování v Koritnu jsme vzali koloběžky a jeli se projet kolem Bledu. Cestou k jezeru jsme museli projet kousek v provozu, ale bylo to v pohodě. Kolem jezera to uteče docela rychle i se zastávkami. Je to zhruba 5 kilometrů. Je to poměrně rušná lokalita, ale Václavák v Praze to není. V dresech a na koloběžkách jsme trochu budili pozornost, Japonci fotili jednou něco smysluplného. ;-)

VintgarVintgar

Druhý den jsme chtěli navštívit soutěsku Vintgar, proto jsem si tímto směrem přidal ještě podvečerní krátkou projížďku. Narazil jsem na opravovaný úsek, kde chybělo kus silnice, proto jsem to otočil dříve. Projel jsem si okolní vesničky Selo a Ribno. Cesta byla velice příjemně kochací, lehce zvlněná bez provozu. Uměl bych si představit, že bych toho tady projezdil více.

Ráno jsme se sbalili a autem popojeli k soutěsce Vintgar (http://www.vintgar.si/). Doporučuji návštěvu s otvírací hodinou. Člověk si minimálně ušetří potkávání s vracejícími se návštěvníky. Kapacita parkoviště je dostatečná, alespoň pokud není příliš mokro. My jsme dorazili po desáté a fronta byla jak před pár lety na maso. Vstup pro dva dospělé a tři otroky (Slovinci to tak mají zařízené) – 17,5 €. Podle fronty jsem čekal při prohlídce větší masakr, ale nebylo to tak hrozné. K vidění byli různí turisté, 1,6 km tam a zpátky se dalo ujít jak v goretexu tak i v žabkách.

Poreč - moře na dohledPoreč - moře na dohled

Po lehkém posilnění a přesunutí se s autem k nádraží, kde se dá parkovat zdarma, jsme pěšky vyrazili na kopečky tyčící se nad jezerem Bled. Nejprve jsme vystoupili na Ojstricu a potom i na Malou Osojnicu. Výhledy na jezero za trochu námahy stálo. Jenom bych sem v žabkách určitě nechodil. Ono by se to možná dalo, ale proč se chtít zbytečně zabít. Měli jsme i malý adrenalinový zážitek na schodech, které nejprve podstatná část rodiny odmítla sejít a chtěla se vrátit. Někdo tak měl zážitek dne až při cestě dolů. ;-) 

Poreč

Poreč je město mnoha různých pláží, vybere si snad každý. Koloběžka se zde ukázala jako ideální dopravní prostředek. Na přepravu věcí na pláž tedy zatím žádnou koloběžku postavenou nemáme a k tomu účelu jsme využívali jediné kolo, které jsme měli. Kolo je však jako dopravní prostředek velice neohrabané a pokud jste nuceni občas prostřídat tlačení s jízdou, rychle si zvyknete na přednosti koloběžky. Pohyb po cyklostezce, která vede po chodníku nebo v uličkách města – prostě koloběžka = dokonalý stroj.

Limský zálivLimský záliv

Pokud se člověk pouze projede podél pláže a přes centrum, je z toho s dětmi docela slušný výlet kolem 15 km. Moře jsme měli na dohled, ale pouhým ježděním k moři a po městě jsme za týden najezdili desítky kilometrů. Rozhodně lepší, než jezdit k moři autem, jako většina turistů, kteří nebydleli přímo u pláže. 

Vrsar, Limský záliv, Pirátská jeskyně

V dojezdové vzdálenosti koloběžkou od Poreče je Vrsar. S dětmi jsem nakonec volil raději auto. Větší část cesty lze absolvovat podél pláží a po cyklostezce podél silnice. Protože tam ale zůstávalo pár kilometrů po silnici, kde je docela provoz, raději jsem od koloběžkového výletu upustil. Sám bych to jako dospělý bez problémů projel.

Auto je možné odstavit hned u odbočky na centrum Vrsaru na bezplatném parkovišti. Procházka městem je příjemná. Možná, že to již bylo narůstajícími teplotami, ale byl jsem překvapený, jak prázdnými ulicemi jsme procházeli. Cílem výletu byl ale především Limský záliv, ideálně na lodi. Děti nakonec loď odpískaly. Přitom manželka vyjednala exluzivní cenu – 1 dospělý a tři děti za 2 x 75 kun...

Baredine - návratBaredine - návrat

S autem jsme se přesunuli na parkoviště za letištěm, kde je rovněž možné parkovat zdarma. Odtud vede cesta podél zálivu a po cca 2 km je možné sejít ze srázu k Pirátské jeskyni s malou pláží. Procházka podél zálivu může být delší, záliv je dlouhý zhruba devět kilometrů při maximální šířce 600 metrů. Na konci zálivu je možné ochutnat ústřice a slávky, které se zde pěstují. Náš výlet končil jen u Pirátské jeskyně.

Baredine

Parádní koloběžkový výlet v teplotách blížících se na sluníčku 50°C, to byla návštěva jeskyně Baredine. Vyrazili jsme chvíli před devátou, kdy teplota již šplhala přes 30°C. V duchu – čím rychleji jedeš, tím víc tě vzduch ochlazuje – jsem nasadil optimální tempo. Snažil jsem se utajit, že cesta k jeskyni vede prakticky celou dobu do kopce. Až na Andulčinu chvilkovou krizi kvůli zmenšující se botě (nebo rostoucí noze). Probíhalo vše hladce. Tekutiny nám vydržely až do cíle výletu. Jeskyně byla parádní i přes velký počet schodů. Teplota kolem 14°C byla rovněž vítána. Krápníková výzdoba jeskyně stojí za zhlednutí, stejně jako místní endemit – macerát jeskyní, bylo možné spatřit tři jedince v jezírku. Cena 70 kun za dospělého a 45 za dítě znamenala náš nejdražší dovolenkový výlet.

Vižinada směr MotovunVižinada směr Motovun

Výhodou bylo, že návrat v největším vedru se odehrával především z kopce, kratší cestou a navíc s vidinou zmrzliny u moře.

 Větší koloběžkové výlety v okolí Poreče

Nakonec jsem podnikl pouze dva pořádné výlety. Jezdit v okolí Poreče se dá jak po silnici, tak i v terénu. Terén v podobě makadamu jsem okusil při obou výletech, ale vždy nechtěně. Nebyl úplně kompatibilní s mojí koloběžkou.

V sobotu jsem vyrazil na první projížďku:

Dalo to skoro 50 km, ale podcenil jsem přípravu a 6 km se kodrcal, jak tady říkají po macadamu. Bylo to docela utrpení. To jsem si vynahradil v druhé části okruhu. Kopec od řeky Mirna do Vinižada byl luxusní. Proto jsem jej zařadil i do druhé vyjížďky. Za odměnu byl potom večerní dlouhý sjezd na Poreč (vyjížděl jsem před sedmou a vracel se po deváté).

U Oprtalj - směr MotovunU Oprtalj - směr Motovun

Přípravu druhého výletu jsem nepodcenil. Naklikal jsem na mapách cestu něco přes 70 km a zkontroloval na google maps, že okruh neobsahuje žádný macadam. Nakonec to dopadlo trochu jinak.

První zádrhel spočíval v tom, že jsem z nákupu dorazil trochu později a než jsem dovezl rodině k moři, bylo už po šesté, nechtěl jsem přijet úplně pozdě. Druhý menší zádrhel přišel, když jsem na mapy.cz posunul místo startu, okruh se trochu přetrasoval. Všimnul jsem si toho relativně včas a v Gediči jsem odbočil na Nova Vas. Třetí zádrhel přišel Višnjanu, kde byla silnice uzavřena. Vzal jsem to objížďkou na Žužiči.

Po nějakých 20 kilometrech jsem si říkal, že to vedro je fakt děsivé, že to vůbec nejede (průměr sotva 18). Kromě vedra byla příčina asi i v tom, že nastoupané metry ukazovaly 340, ale z kopce jen 20. ;-)

Pomalu jsem začal přemýšlet, že svoje plány asi trochu upravím, abych přijel aspoň kolem desáté. Bohužel, nastoupané metry jsem velice rychle ztratil cestou na Motovun. Nejdřív to bylo pěkné, ale potom to stálo za prd. Silnice nebyla v uspokojivém stavu, tak jsem to prostě nějak sjel a cestou jednou zastavil, abych srovnal zadní blikačku - takhle se mně kodrcáním pootočila poprvé až v Chorvatsku... V Livade jsem zajásal, přijel jsem k novému asfaltu, bohužel vydržel jen do první zatáčky. Dál byl sice jen s trhlinami, ale přece jen nový asfalt by byl lepší.

Když jsem vyjel nahoru na vyhlídku, do cíle zbývalo 44 km, definitivně jsem se rozhodl, že to vemu nějakou trochu kratší cestou. Najeto jsem měl přes 37 km, proto i cesta zpátky po stejné trase by moc nepomohla, když jsem navíc věděl o některých nepěkných úsecích.

Natrasoval jsem variantu 32 km přes Vižinadu a holt jsem sjel zpátky dolů do Livade. Tam jsem odbočil na kruháku doprava. Zajásal jsem nad ucházejícím asfaltem. Bohužel jásat se mně moc nevyplácelo, jak bude vidět i dále. Po pár kilometrech přišel zase macadam... bylo to snad horší než v sobotu. Předtím jsem měl pocit, že mám asi málo dofouknutá kola, že mně to moc nejede, tady jsem zase viděl, jak moc je mám nafouknutá, že se koloběžka boří do kamení, nebo skáče jak střelená. Po 4 km přišel asfalt, zaradoval jsem se, že to bude dnes o 2 km méně než v sobotu. Předčasně po 300 metrech přišel zase macadam a vydržel další 4 km... Nějak jsem to přežil a to už jsem byl pod kopcem na Vižinada. Řekl jsem si, že bych to měl jet trochu rychleji než v sobotu, vždyť jsem byl o 20 km rozjetější (50 km v nohách) a těch výškových metrů už jsem měl za sebou taky víc. Nakonec se to povedlo asi o 2,5 minuty. Kopec má asi 5,5 km a převýšení 250 metrů - pro ME je to odvar, ale po pauze na rozjetí akorát.

Ke konci kopce jsem začal pociťovat trochu pitný a energetický deficit - jel jsem na výlet, tak jsem neměl úplně optimální množství proviantu, ale podle tepovky jsem se dostal do závodní zátěže a nohy vypadají, že budou v pohodě.

Takže sečteno podtrženo - v okolí Poreče se dá na koloběžce krásně nejen trénovat, ale také se parádně kochat ve výletním tempu.

 

Mohlo by vás zajímat

Napsat komentář