THE WALL 2019/2020 - Bolek Žemlík a Vašek Obrtlík

Přátelé, sníh sice ještě v Krkonoších leží, ale dlouho nebude. THE WALL 2019/2020 se chýlí ke konci. v kapse máme již jen tři příspěvky. Ten dnešní je o výjezdu Bolka Žemlíka a Vaška.

Úvodem ještě nutno říci, že v minulém článku o ženské vítěze jsme doplnili pár fotek...

Bolek Žemlík - 1:23,33 a Vašek Obrtlík - 1:37,02

Oproti loňské rolloligové sezoně je pro mě letošek ve znamení různých delších a unikátnějších závodů. Cestou na jeden z nich, oficiální Přejezd republiky 2020, mi Vašek řekl o plánu je na The Wall. Jet přejezd byl vlastně taky první jeho nápad, ke kterému jsem se přifařil. Vašek vždycky naplánuje termín, vymyslí trať, zajistí odvoz a já se dříve či později přidám. Zatím jsem nelitoval a vždycky si to užil naplno (například 7 hodin jízdy za nepřetržitého deště na onom přejezdu), takže tímto bych mu chtěl za všechno na úvod poděkovat. Díky.

Pro krkonošský výstup jsme zvolili den uprostřed týdne, hlavně proto, že jsem se chtěl ulít z práce. Jelikož dělám v kolobkovém obchodě, závod je vždycky výmluva, která projde. Co jsem ale řešil nejvíc, byl výběr stroje. Mám revoočko, které ale není úplně závodní speciál momentálně, takže má přes osm kilo. Druhá volba byl supr trupr speciální Kickbike Alči Legátové, která byla ochotná mi ho zapůjčit. No a třetí možnost pak starý MIBO Gepard 12/12. Rozhodoval jsem se ještě ráno, ale nakonec vzal dvanáctku. Revoo váží stejně a Alčina zelená včela by to zase mohla na pro mě neznámé trase schytat. Kromě toho bral dvanáctku (Káčko) i Vašek. Takže Gepard.

Ještě kratší popis stroje, protože přece jen, to, co nás všechny spojuje, je právě koloběžka. Je jedno, jakou kdo má, ale sluší se o ní něco dodat. Ostatně, už dlouho si myslím, že i v normálních závodech by závodník měl v registraci mít alespoň možnost do speciální kolonky uvést, na čem vlastně pojede. Nuže, MIBO Gepard z přelomu let 2010/2011, osazený nesmrtelnými brzdami Shimano, prakticky čerstvě zajetá lehká kola s remerxovými středy, celkem balonovité pláště Continental Ride Tour. A samozřejmě nemůžou chybět rohy a k nim i Darwin nástavce na brzdové páčky. Poslední předzávodní úpravou bylo odtržení gumy na nášlapné ploše, protože to jsou skoro 4 milimetry dolů. Kolobka byla téměř připravena na blížící se 12″ mistrovství.

Do Horního Maršova jsme dorazili před jednou, nachystali se a vyjeli. Všichni psali, že se nemáme na úvod uhnat, tak jsme se neuháněli, i když ani neflákali. Do Pece pohodička, z Pece ze začátku taky, jenomže když čas běží a vepředu se zpoza zatáčky noří jeden svah za druhým, není to moc příjemné. Naštěstí je slušná část trasy ve stínu, takže ani popolední hodina nevadila, pot si vesele kapal a lidi nevěřícně čuměli, kdo že se to škrábe s dětskou kolobkou do svahu, když na ní stejně nemůže jet. Kdyby věděli, že nic moc nebudu mít ani z toho sjezdu dolů, asi by mě měli za totálního magora. Ale místo toho jen volali „Ale dolů to pak pofrčí, co!“…

Nejhorší úsek určitě následoval po Richterových boudách. To už si člověk na jednu stranu říká, že už je to vlastně kousek, ale na druhou už toho má celkem dost a konec v nedohlednu. Pak křižovatka a finální stoupáníčko. No a největší sranda je, že do cíle jedete z kopce a musíte brzdit. Jak ironické. Vyfotil jsem si Sněžku, netušil jsem, že se k ní poprvé v životě přiblížím zrovna tímto způsobem. Čas ji zkoumat blíž však nebyl. Brno je daleko :D

Naše finální časy

Bolek: 1.23.33

Vašek: 1.37.02

Z výsledných časů je patrné, že Vašek dorazil nahoru o něco později. Mezi důvody patří třeba téměř čtyři hodiny řízení z Brna do Maršova, a nebo boulička, která se vytvořila na jeho předním plášti. Že umí na dvanáctce jezdit rychleji, než já, už se ukázalo na dvanáctkovém mistrovství, takže je to vyrovnané :D

(Na Stravě taky vidíte u mě maximálku přes 50, to mi ta sviňa dělá furt, teď to vypadá, že sem to jel opačně :D. Ale zbytek určitě odpovídá)

Cesta zpátky teda taky zajímavá. Slalom mezi lidma, přeskakování odvodňovacích kanálů a chlazení ráfků. A potom zpátky až na start úplně bez odrazu až do poslední zatáčky před výchozím bodem.

No, a to je asi tak všecko. Jsem strašně rád, že jsem jel. A příště na něčem větším a lehčím (dík, Alčo :) :D )