THE WALL 2020 - Jana Nováková a Silvie Ulrich

Jana Nováková - 1:23,18

Píše se rok 2020 a 18. září: za prvních studených letních ranních rozbřesků přemluvil Jelen mě a kamarádku Janu Novákovou k výjezdu na jeho pilíř, a protože mě týden před tím ten starý nezmar zničil na tomto kopci na kolcích (zánět achylovky), tak bylo rozhodnuto že udělám doprovod na kole. Jsem si naivně myslel, že to bude po té lehce nakloněné rovině hračka.

Po startu zapomněl Jelen, ostatně jako vždy, na svůj věk a vyrazil jak střelený kolouch tak rychle, že jsem myslel, že bude za hodinu na vrcholu. Sluneční paprsky nás začali pomalu zahřívat a bylo jasné, že to soupání nebude sranda. Jana se ho statečně držela a před Pecí si vypracovala mírný náskok. Když jsme začali stoupat od infocentra nahoru, náskok se nepatrně zvětšil, ale pak zůstával Jelen v očním kontaktu.

Stihl jsem udělat jen fotku Jelena a rychle vyrazil ty dva stíhat, což opravdu moc na silničce s 25" vzadu moc nešlo. Nad Rychterovkama jsem si říkal, že už to přeci jen  trošku tahá, a Janča mi začala pomalu odjíždět, Slezl jsem z kola, což byla tedy neskutečná volovina, a už to nešlo rozjet, takže za chvilku mě předjel/přešel i Jelen a ty dva jsem už nedohnal. Nahoře měla Janča čas 1:23:18 (až u kapličky) a Jelen byl chvilku za ní. Cestou dolů jsme potkali další dva blázny, kteří se rozhodli využít krásného slunečného počasí.

Pavel Endršt

Silva Ulrich - 1:37,03

Na závodě Z Ráje do Pekla my kluci řekli, o co se vlastně jedná a od té doby přemýšlím, jestli jet či ne. V listopadu stejně nebudu moct jet, tou dobou budu ležet po operaci v nemocnici. Tolik důvodů proč nejet by se našlo a já si vyberu ten jeden proč jet – chci to zkusit. Stále z nějakého důvodu odkládám termín a najednou je tu poslední září. Napíšu Honzovi, že dnes vyrazím, vypínám v práci ve dvě počítač a už jsem pevně rozhodnutá. Přijedu domů, převleču se a …... Cestu znám, vždyť to mám kousek za komínem, studovat nic nemusím i profil trati si dovedu živě představit, později shledávám, že realita je krutější…..

Na místo startu dorazím skoro ve čtyři, tak honem, za tmy se mi jet fakt nechce….Stanovím si limit 2 hod, vyfotit a už trhám….Paráda, rovinka, jede se hezky, první kilometr za mnou, začíná foukat, samozřejmě proti, hlavně že neprší…..V hlavě se mi honí Leošův report, to bych musela mít motor, potom Martina, její průměrka místy klesající pod 15, tak 15 nejedu určitě, ty lidi jsou blázni…Kde už je ta benzínka v Peci, vždyť už tam musím být…..aha, teprve Portášky….tak to ještě kousek bude. Míjím nový parkovací dům, právě přestřihují pásku, šampus, konečně bude kde parkovat, říkám si. Konečně benzinka. Križovatka, íčko, přestává foukat, za to terén se zvedá.

Na hodinkám mám 34 min, to není špatné, ale asi bude hůř….Ještě pár odrazů a asi budu tlačit, jj, už tlačím…Po chvíli to vypadá jako vypadá jako rovinka, nastupuju na stupátko a není to rovinka, už to vím, za chvíli seskakuju a zase tlačím. U Richtrových bud koukám na hodinky, 1:05, za dvě minuty už je Leoš nahoře a já to mám ještě nejmíň 3 kiláky…Tlačím a tlačím, kde už je ta Výrovka, mlha by se dala krájet, ale nefouká…..Sakra kde už je ta Výrovka….

Konečně Výrovka, čas 1:24, tak teď už jen „kousek“ Jé, tady se dá jet, tak hurá na stupátko. Začíná foukat, tak to už asi budu na horizontu, jj, už se to rovná, vidět nic není, ale už jsem určitě blízko….Konečně cíl…Hurá, přežila jsem….