4.8.2016

Přejezd republiky - závod, který se stává legendou

Vašek Liška Reporty a výsledky
Pavel Štork nám poslal příběhy letošního přejezdu republiky. Ten závod, pokud již není legendární, má k tomu velmi, velmi blízko...

Pár dnů po Přejezdu je složité vypsat vlastní pocity i vyslechnuté myšlenky a názory od ostatních účastníků. Těžké je to pro tu nepřenositelnost okamžité atmosféry, kdy se těsně po dojetí, nebo i s  časovým odstupem pár hodin, většina závodníků setkává a sděluje si horlivě vše, co se v hlavách během dlouhých hodin na koloběžkách líhlo. V jednu chvíli mě napadlo, že by bylo fajn tyto okamžiky nahrávat, ale bez vědomí ostatních. Třeba by se podařilo něco z té šťávy zachytit. Krásné na těch setkáních je fakt, že si o svých zážitcích vypráví otřelí závodníci s koloběžkáři turisty a všichni jsou nabiti k prasknutí podobnými vjemy a dojmy a velmi si rozumí.  

Oficiální start Přejezdu ČROficiální start Přejezdu ČR

Pokusím se popsat některá vyprávění o nezvyklých zážitcích. 

  • Jedno koupání v Kašně v Brandýse na náměstí po předchozí jízdě prostředkem kukuřičného pole po lijáku.  
  •  Nenápadné odpojení od skupiny z poslední pozice s vědomím, že dotyčný zná zkratku přes kopeček. Když se pak po dotlačení koloběžky přes krpál opět funící napojil na silnici a chtěl se rozjet, veselá skupina ho akorát míjela.
  • Když přijeli závodníci z druhé poloviny výsledkové listiny do hospody v jedné malé jihočeské vesnici, nemuseli již nic říkat a paní jim okamžitě začala snášet vše, co jim na očích viděla. Věděla, že se jim těžce artikuluje, neboť ten den již obsluhovala předchozí podobné blázny s koloběžkou, kteří tam již byli před nimi. 
  • Jeden závodník většinu tratě sledoval čas ve kterém jede jeho nejbližší soupeř. Nakonec byl v cíli rozezlen, že se mu ho v cíli nepodařilo o několik minut předjet. Teprve z těchto konečných výsledků se doví, že se spletl o 1 hodinu a tudíž je téměř o hodinu lepší.
  • V cíli jsme též zvěděli, že je fajn jezdit naboso. Avšak při dešti se začínají nohy o botu nepříjemně třít a potom je ideální si vyrobit ponožky z jitrocele.
  • Účastnice si velmi stýskala, že ji napadlo sundat si botu. Achylovka sice bolela, ale po sundání boty otekla a bota již nešla zpět a tak nebylo možno Přejezd dokončit.
  • Pro jednoho z účastníků je Přejezd zakletý. Loni se ani na start pro autonehodu nedostal. Letos sice odstartoval, ale skolil ho v Týně úpal.  Když si řekl, že se z toho vyspí, upadl přes spacák ústy do mraveniště. Ráno ještě chvíli pokračoval, ale pak nased na vlak, ovšem ne za dlouho při silné bouřce spadl strom na lokomotivu. Teď už je snad doma.
  • Jeden z matadorů Přejezdu běžně volí pro zpáteční cestu opět koloběžku. Tentokrát to ještě vylepšil a už ani nepřespával, nýbrž po popovídání a občerstvení v hospodě rovnou vyrazil. V neděli hlásil dalších 182 km.
  • V malé vesničce další účastníci projížděli filmem Slunce, seno. Když tam zastavili a shlukli se kolem nich lidi, začali se vyptávat odkud a kam. Po rozpačitých odpovědích bylo nakonec sděleno, že ze Šluknova do Vyšáku. Starší muž lehce přikyvoval, kdežto Máňa se k němu naklonila a zašptala: "Voni kecaj"
  • Jak dokáže porce kilometrů krásně otupit mozek se též přesvědčil jeden závodník. Na benzíně chtěl za bagetu platit tisícovkou. Pokladní se ho jízlivě zeptala, zda nemá větší? V agónii, bez jakéhokoli vedlejšího úmyslu , vytáhl dvoutisícovku. Pokladní málem přeskočila pult. 
  • Také lze na koloběžce za jízdy usnout. To se pak člověk pohybuje na hraně příkopu, pokud ne přímo v něm. Ale stalo se i to, že dotyčný si nepamatuje, že by absolvoval úsek cca 20km, přestože jeli ve dvou a ten druhý si je bezpochyby jist. 
Poznáte, kdo jede Brandýsem?Poznáte, kdo jede Brandýsem?

To byly konkrétní zážitky. Ale stovky myšlenek, které během tolika hodin s koloběžkou, proběhly v hlavách účastníků a někam dozadu se zasunuly, jsou nezaznamenatelné. Věřím, že alespoň některé z nich mají pozitivní vliv na toho kterého účastníka , pokud ne na dlouho, tak alespoň na pár chvil. A za to to také stojí. 

Také proběhla anketa, vždy chvilku po dojetí do cíle každého závodníka. Je třeba při čtení mít na mysli, že se jedná o slova lidí, kteří jsou velmi vyčerpaní a občas bylo vidět, že se jim těžko formuluje srozumitelná věta. 

Michal Kulka: Byl to masakr. První kilo jsme nemohli, druhý kilo jsme taky nemohli a třetí kilo to už bylo daleko do Prahy, tak jsme to museli dojet.  

Tomáš Pelc: Mám zimnici. 

Milan Jelínek: Zasranej Krumlov. Abych se vyhnul zakázané silnici, objížděli jsme a byl to nekonečnej příběh. A pak poslední úsek podél Vltavy v noci. Řeka hučela a bylo to furt stejný a furt a furt. Jedna zatáčka jako druhá a za ní další a další. 

Zdeněk Červenka: Když jsem jel nahoru ke konci před Vyšákem podél řeky, říkal jsem si, mám to zapotřebí?! Příště asi jako turista.

Ondřej Theiner: Noční jízda krásná. Krize 9 km před cílem do kopce, kdy jsem se snažil atakovat loňský nejlepší čas, mě sundala z koloběžky. 

Zdeněk Hercík: Byl to pro mě úžasný zážitek, za který děkuji.

Josef Drobník: Nebylo to tak strašné, jak jsem si představoval. Líbilo se mi rozesílání SMS, kdy měl člověk pocit, že je neustále v kontaktu s ostatními.

Pavel Štork: Fakt jsem se nesnažil ujet 400km do 24 hodin. Raději bych jel o 50km míň a čas ještě stlačil hlouběji.

Michal Trojan: Teď mě napadá jediné. Můžu si lehnout a nemusím mlátit nohama.

Václav Jun: No, moc by mě zajímalo odkud kam se pojede příště. A teď mě napadá, že dlouho nic takového jet nechci. 

Jan Pavel: Bylo to krásný. Ale peklo. 

Jan Morávek: Ke konci jsem chytil druhou mízu, tak mě napadlo, že bych si dal s klukama, se kterýma jsem dojížděl, lehkou občerstvovací vyjížďku. 

Matěj Kosnar: Většinou  se mi jelo blbě, ale nejvíc jsem se bál poslední části z Krumlova do Vyšáku. Jenže tam jsem chyt třetí dech a nakonec to byl nejlepší a nejhezčí úsek. 

Tomáš Possum: Je potřeba udělat Přejezd na štorc. 

Vladimír Veselý: Letos už nic takového znovu nejedu. 

Jiří Bouzek: Příště určitě zase nejedu. 

Jan Slanec: Teď už jsem si to zkusil a už vím, že by to šlo zopakovat.

Milan Čtvrtník: Teď bych jel hnedka zase. 

Vojtěch Zvonař: Ne všechny zkratky jsou skutečně výhodné

Jiří Boháč:  Moc jsem toho neujel, ale líbilo se mi na moc místech a chtěl bych to jet dýl, abych na nich moh pobejt.

Lucie Zvárová: 30 km před cílem jsem si říkala, kdo se na tohle může přihlásit dobrovolně. A vyvarovat se loňských chyb, znamená udělat nové. Letos najeto ještě o 12km víc než loni. 

Silvie Lišková: Nejhorších bylo posledních deset kilometrů. To jsem skutečně brečela. Ale ta naše země je stejně krásná.

Jana Kopecká: Huráá jsem tu. Bylo to báječný. Všechno mě bolí, ale stálo to za to. Táhnul mě navigátor a Jirka dělal zadáka.

Martina Josífek Zelinková: Všem veliká gratulace a zamačkávám slzu, že tam nejsem s vámi. Sledovala jsem vás víc než MS v hokeji. Zvedám pomyslnou číši a připíjím. Tady není poražených. 

Na tratiNa trati

A na závěr poslední SMS, která přišla druhý den od úřadujících mistrů světa : 

Smekáme před všemi, kteří tento závod odjeli (především před ženami!!!) i nedojeli. Bylo to pro nás zatím největší sousto v posledních letech a přiznávám, že jsme to málem nedali, jak jsme byli mrtví (už v Praze). Takže ještě jednou klobouk dolů a díky všem! Kulka, Pelc.

Tedy příští rok, jak bylo již předesláno, sejdeme se v podobný čas, ovšem jinde a pojedeme jinam. Místa výchozí a konečná se pokusím zveřejnit v nějaké speciální datum. Třeba na Jéžíška (nebo VŘSR?). Jak tak ročníky běží, líhnou se v hlavách vždy nějaká vylepšení. Už i teď se tam něco uchytilo a snad se vše povede. Nechme se překvapit a těšme se. 

Ještě citát z posledního e-mailu od jednoho účastníka, který přišel dnes : Pavle, teď bych nejraději přejížděl přes republiku každý víkend. Anebo pořád.  



Ke stažení: