Jak to viděl Pavel Štork
Druhý ročník tohoto závodu byl odstartován v 7:15 hod. ráno za ideálních podmínek povětrnostních, duševních i kosmických.
Letos nám se zázemím vyšel vstříc Jirka Boháč a Koloběžky-Český ráj na Malé Skále, kde byl start a cíl. Fantastické koláče napekla paní Ježková. Při značení okruhu den před závodem jsme se na poslední chvíli domluvili na dvou místech coby občerstvovacích stanicích, kde nám vyšli velmi přátelsky vstříc.
Paní starostka Chocnějovic (1. občerstvovačka) se svým zeťem z nás byli tak nadšeni, že v průběhu celého dne doplňovali vodu, postavili slunečník a kontrolovali zda je neustále vše v pořádku. Po závodě jsme se dokonce předběžně domluvili, že by zázemí, start a cíl příštího ročníku mohli být právě v Chocnějovicích, že k tomu mají vyhrazené prostory, zeťák něco ugriluje a celá obec náš podnik vezme za svůj, takže možná můžeme čekat i alegorické vozy a místní kutálku...To by znamenalo, že třetí ročník by mohl mít třetí odlišné místo startu na stejném okruhu. I přes kvalitní zázemí na Malé Skále by střídání startovních míst mohlo pozdvihnout závod mezi vyjímečné až světové.
Rozprava před závodem
V restauraci ve Vyskeři (2.občerstvovačka) byli též skvělí. Když docházela voda, přinesli svou várnici s ledovou vodou a dokonce oživovali některé závodníky, kteří v těchto fázích dostávali křeče.
Děkujeme všem za účast, která byla k našemu zvětšujícímu se překvapení před startem, když den po dni přicházelo více a více přihlášek (přeci jenom, kolik je dobrodruhů mezi námi, aby jeli 100, respektive 200 km na koloběžce), skutečně hojná. A ona hojná účast vytvořila krásnou, vstřícnou a vtipnou atmosféru. Takovou, která k nám přitahuje například i Auroru ze vzdálené Plzně.
Průběh závodu měl 25 samostatných minipříběhů, které se vzájemně prolínaly a vzdalovaly. Někdo jel na pohodu, kochacím tempem a užíval nádherných kulis okolo tratě. Jiný po pohodovém prvním kole, to druhé dojížděl jen na morálku. Někdo číhal na soupeře, kteří jedou za ním a z Pekařovy brány je ostřeloval šiškami. Někdo si dal svou první stovku na koloběžce. A vyhrál Miloš Dvořák. Údajně spokojeni byli všichni i když někteří toho měli plné zuby a někteří jeli pinkačku lehkou nohou, protože se pro Lucku a Silvu jednalo jen o přípravu na Přejezd republiky.
Pekařova brána
Nu a tak plujeme dál korytem koloběhu, jehož silný proud nás strhl a není nám pomoci. Zkrátka v tom plaveme my i vy a doufám, že ta řeka je dlouhá a plavat budeme dlouho, svěže a obšťastněně.
Reportík od Milana Jelínka
Na start závodu seriálu Dlouhého koloběhu se letos postavila čtvrt stovka závodníků, z toho polovina žen. Profily těchto závodů bývají fyzicky značně náročné, takže se nedá do budoucna očekávat masová účast. Trať jednoho okruhu (101km) vede z Malé Skály na Kopaninu, Hodkovice, Mohelnice, Branžeš, Pekařovu bránu, Hrubou Skálu a kolem Kozákova zpět po málo frekventovaných silnicích. Na značené trati jsou dvě místa na doplnění vody a banánů.
Hrubá Skála
Hned na začátku se utrhla skupinka individualistů (Dvořák,Drobníci,Jelínek), která se později rozpadla a s rozestupy dojela do cíle. Po noční přeháňce se vyjasnilo, takže jsme se mohli kochat krásnými výhledy květy černého bezu provoněnou krajinou Českého Ráje. Při průjezdu Bezděčínem si nemohu na návsi nevšimnout příšerně ořezané lípy, jejíž fotografie ještě dnes poputuje na inspekci.
Miloš Dvořák přebírá od Pala Štorka konečně pořádnou hlušinu
Před Loukovem nás na široké silnici vytrubovalo auto, které nás na následujícím rychlém sjezdu vybržďovalo. Dojeli jsme ho později u železničních závor a já jsem si bohužel až příliš pozdě uvědomil, že to je onen vůz, takže to výchovné vytažení z auta a pár facek pro řidičku si schovám na příště.
Rovněž děvčata se vydávají na těžké mače dlouhého koloběhu
Cestou je spousta volně pobíhajících zvířat, nejhorší ale byl vlčák, kterého majitel v poslední vteřině odvolal z chystaného skoku na nejstaršího účastníka závodu. Cestou se sice kochám rozhledy, ale stačím i vnímat spousty záplat na silnici a celou dobu přemýšlím, proč se ten asfalt roztéká už při pokojové teplotě…
Koukám jako vždy po houbách, ale kromě sírovce na stromě zahlédnu jen pár žampiónů v trávě.
První stokilometrové kolečko se jede jako vždy svižněji, ale i když mi Jirka Boháč udělá do druhého kola nejlepší kafe na Liberecku, vlivem přibývající únavy se jede výrazně pomaleji (časový nárůst oproti loňsku třičtvrtě hodiny).
%imgˇ%
Dneska to sice tak neletí, ale po dlouhé době jsme si užili další kvalitní závod v krásném prostředí Českého Ráje, kde je největší koncentrace koloběžek na metr čtvereční u nás. Vítěznou cenu, pekáč buchet paní Ježkové, rozdělil náš přední komořanský věštec počasí Miloš Dvořák společně se ženským duem Zvárová a Lišková mezi zúčastněné.
