Můj první koloběžkový závod - Blanka Bucňáková

Blanka Bucňáková   28.8.2017 Můj první koloběžkový závod
Jela jsem na max Jela jsem na max

SOUTĚŽ Můj první koloběžkový závod jede samozřejmě dál až do konce září. Další příspěvěk nám poslala Banka Bucňáková - je o tom, proč je Rollo liga nejkrásnější závod...

Můj první koloběžkový závod se konal v září 2015 v Blansku, tehdy ještě na Kostce 20/16. Následoval  Masarykrun, Blanenská 10 tentokrát na stroji Kickbike a první triumf v podobě třetího místa, Masarykrun 2017 (opět třetí na bedně). Původně jsem chtěla psát o některém z těchto závodů, ale...  snila jsem o Rollo lize, aspoň jednou si to zkusit. A souhrou náhod, mého přemlouvání týmu a  také „nakopnutí“ z Bokolobky, jsem se v červnu tohoto roku postavila na start ligy v Novém Městě na Moravě. Pro náš tým to bylo spíš takové „oťukávání“, najednou všude kolem nás pouze koloběžky a ti nejlepší z nejlepších závodníků.

Dobrá zkušenost, ale řekla jsem si, byla to má první a poslední RL. Omyl. Týmu se závodění tak zalíbilo, že jsme se přihlásili do Račic. Popravdě, pár dní před závody jsem zjišťovala, že se mi tam absolutně nechce jet ani závodit a koloběžka mě poprvé po více jak 2 letech přestala bavit. Ale přihlášky již byly zaslány, uhrazeny, ubytování také, nebylo cesty zpět. V Račicích jsme se ubytovali, otestovali závodní trasu a já se ujistila, že koloběh stále zbožňuji a nějak ty závody dám.

V sobotním kritériu na 12 km se pomalu začalo řadit na start a já dostala mega trému. Stejně jako tehdy na mém první závodu jsem si říkala: "Ty jsi blbá, co tady vlastně pohledáváš, mezi takovými nabušenci a nabušenkyněmi, proč jsi do toho vůbec šla?"

Bylo odstartováno a rozjíždíme se. „Elita“ se odtrhne velice brzy a já zůstávám na nějakou dobu osamocena. Ne, to nejde, musím zrychlit a pokusit se někoho chytnout. Povedlo se, jedeme ve třech. Dupu, co to dá, ale jsem nějak vyšťavená. Ta trasa se táhne neuvěřitelně dlouho, mrknu na tachometr, to snad ne, ještě nejsem ani v polovině, jak jsem vůbec mohla zvládnout všechny předchozí závody?

Zatáčka v kriteriuZatáčka v kriteriu

Měla jsem sto chutí se na to vykašlat. Ale ne, to přece nemůžu udělat! Pořádný nádech, několik dupnutí, zalehnutí na řídítka, rozdýchávání a znovu dupnutí. Už vidím cíl, to dojedu. Hlavně už nikoho nepustit před sebe! Cílem jsem projela v zalehnutí a hned udělala to, na co jsem se těšila během závodu – hodila sebou na zem a chvíli jen tak ležela a vydýchávala se.

Tak takové to tedy je, když člověk jede na maximum? Ve všech uplynulých závodech jsem cítila, že ještě mám rezervu zrychlit, ale nevím proč jsem to udělala, až nyní. Byla jsem vyřízená, ale šťastná, že to mám za sebou. Z 27 závodnic v kategorii jsem byla sedmá, což není špatné vzhledem ke konkurenci z Holandska. Jak ale zvládnu jet další den dlouhý závod na 35 km? Vždyť jen těch 12 km bylo neuvěřitelně vyčerpávajících!

Ráno jsem se probudila a první myšlenka byla – ach ne, čeká mě ten dlouhý závod! No vyspala jsem se dobře, nějak to odjedu, snad neskončím na posledním místě. Místo rozjíždění jsem tentokrát zvolila strečink, aby povolily zatuhlé svaly. Je to dlouhý závod, bude čas rozjezdit se až během něj. Opět řazení na start. A jedééém! Najednou jsem klidná a začínám se usmívat. To je ono, to je to krásné z Rollo ligy - když se zadaří, být součástí pelotonu.

Blanka a její Rollo liga v RačicíchBlanka a její Rollo liga v Račicích

Kolo a půl zůstávám v prvním pelotonu, ale pak se to začíná trhat. Sakryš, nesmím zůstat úplně sama, to bych nezvládla! Několik závodnic dojíždím a předjíždím. Pár metrů před sebou vidím 2 závodnice, ty musím za každou cenu dojet! Zrychluji, nestačí to, ale nějak vím, že to zvládnu. Zrychlím ještě víc a přibližuji se, ještě kousek a jsem  u nich! Zalehnu na řídítka a odpočívám. Dupeme nyní pomaleji a dojíždí nás několik závodnic, ale zůstávají s námi! Jede nás 7 a střídáme se ve vedení. Každý odpočinek dobrý, proto zaleháváme na řídítka, když je to jen trochu možné. Náš pelotonek je stabilní a hrne se vpřed, předjíždíme o 1 kolo některé závodnice. Je to neuvěřitelně úžasný pocit být součástí něčeho takového. Jedeme do posledního kola, uvědomuji si, že zanedlouho přestaneme být spojenci, ale stanou se z nás opět soupeřky. Cca 2 km před cílem zrychluji, ostatní také. Začíná rychlý sprint a nelítostný souboj. Na chvíli se dostanu do vedení, ale to netrvá dlouho. Už nemůžu, krátce zalehnu, vydýchám se a dupu dál. Pořadí vedení se stále mění a mé nohy se přepnuly na automat - dupnutí, protažení nohy dozadu a znovu...

Konečně cílKonečně cíl

Páni, takovou rychlost se mi dosud na rovince nepodařilo nikdy vyvinout! Souboj s Martinou je napínavý, nedám ji, ale bylo to těsné. Ze sedmičlenného pelotonu jsem třetí. Jsem v cíli, dokázala jsem to. Ne, my jsme to dokázaly společně, 7 statečných žen :-). Vzájemně jsme si potřásly rukou za dobře odvedenou týmovou práci, samostatně bychom totiž zůstaly někde vzadu na trati.

Nakonec v kategorii jsem opět sedmá, naprostá spokojenost. Navíc teď můžu jen souhlasit s výrokem, že tím nejkrásnějším koloběžkovým závodem je právě Rollo liga. A i když jsem se na bednu nedostala, tak jsem šťastná, že jsem mohla být součástí toho všeho. Děkuji všem závodníkům a organizátorům za úžasnou atmosféru v Račicích.

 

Mohlo by vás zajímat

Můj první koloběžkový závod - SOUTĚŽ

Můj první koloběžkový závod - SOUTĚŽ

Po loňském prvním kile je tu další letní soutěž - Můj první koloběžkový závod. Jaký byl ten váš první závod? A na úvod můj první závod, který proběhl 25.8.2001 ve Vlkově...

Napsat komentář