17.6.2017

Kam až dojedeme? Jak si chlapci v Jižní Americe vedou?

Honza Vlášek Kam až dojedeme?Rozhovory
Po delší době krátký rozhovor s Markem Jelínkem, který na koloběžce jede napříč kontintem Jižní Ameriky...

Odkud začneme? Co třeba jak vás vyléčily pomeranče a co vám vlastně v Peru bylo?
Horečky, průjmy, bolest hlavy a kdo ví, co ještě. Asi nejtěžší část cesty. Zachránili nás pomeranče. Spousta pomerančů. Zkrátka vitamíny. Na cestě zvládnete cokoliv, ale když je vám opravdu zle, nezmůžete nic. Desítky hodin na lodi v Peru s horečkou, to byl zážitek. Na druhou stranu nás pak ta radost, když se nám ulevilo, nakopla a opřeli jsme se do toho ještě o to víc. Teď musíme zaťukat, jsme zdraví a jedeme dál.
Macchu Pichu? Jak to bylo tam?
Odrazovali nás, zakazovali, ale i tak se nám nějak podařilo proklouznout a dotlačili jsme tam koloběžky. To ještě šlo, horší pak pokračovat dál odtamtud, honičku s hlídači z ministerstva a s býky jsme nečekali. Naštěstí vše dopadlo dobře a právě teď ve zdraví odrážíme po pláních Bolívie.

Zřejmě první koloběžkáři na Machu PicchuZřejmě první koloběžkáři na Machu Picchu

Jak se jezdí po kolejích na koloběžce?
Jednou nohou na stupátku a druhou jsme se odráželi od koleje a nebo koloběžku vedli. Zuby drkotáme a nikdy nezapomeneme na ten pocit, když jsme v noci viděli ta světla vesničky v dálce. Dnes z toho máme srandu, ale do smíchu nám po těch čtrnácti hodinách tenkrát nebylo. Sáhli jsme si na dno.

Takhle se jezdí po kolejíchTakhle se jezdí po kolejích
Jaké je Titicaca? A vůbec jak se vám jede v horách a co nadmořská výška?
Titicaca je krásné jezero i se v něm fajn koupalo, jen trochu smůla, že jsme si vybrali zátoku s močůvkou místo vody. Jet v horách 4000 metrů nad mořem je sice námaha, ale ta krajina za to stojí, prostě nádhera. Jiné počasí, jiná zvířata, příroda, jiní lidé. Určitě zajímavá zkušenost. Aklimatizace trvala asi 10 dní. Místní nám doporučili žvýkat lístky koky, to je tu hlavně mezi staršími běžné. I když jsme si už zvykli, těšíme se už dolů, do tepla a k moři, to je teď náš cíl.

Trocha deště ... sem tamTrocha deště ... sem tam
Kde jste vůbec teď? A co se zimou?
Jsme ve městě Uyuni u solné pláně. Večer je pod nulou, ale kulichy a rukavice máme, zimy se nebojíme. Teploty ve dne okolo deseti. Teprve v nížině by teplota měla být ke dvaceti stupňům a až u moře se vyšplhá ručička teploměru ke třiceti stupňům. Tedy alespoň doufáme. Aktuálně je to něco, na co se hodně těšíme a žene nás to dopředu.

Konečně Solná pláňKonečně Solná pláň

Vlak :)Vlak :)
Jaký je nejbližší plán a nějaký časový rámec. Je cíl stále v Ushuaia?
Cíl Ushuaia není. Naše plány jsou tak trochu tajemství, možná sami ani nevíme, co vše nás čeká, může se stát cokoliv! Právě teď vyrážíme ze solné pláně směr São Paulo, před námi ještě pořádný kus cesty, jsme zvědaví, co nás potká. Zkrátka sledujte Kam až dojedeme na Facebooku https://m.facebook.com/kamazdojedeme/, tam se dozvíte vše, co prožíváme.

Díky za rozhovor -Marek a Michal

Krátce poté, co kluci odpovídali na naše otázky, překročili konečně hranice ParaguayeKrátce poté, co kluci odpovídali na naše otázky, překročili konečně hranice Paraguaye