Jak a proč to všechno začalo?
Je to docela dávno jak pro mě, tak v kontextu doby. Jiné století, jiný společenský řád. Podobně začala po sametovce spousta podnikatelů a živnostníků. V socialistickém „plánovaném“ hospodářství nebylo místo na některé věci. Buď je veksláci pašovali ze západu, nebo šikovní lidé vyráběli sami.
Mělo to nějaký obchodní koncept, nebo jste stavěli jen tak pro sebe?
Úplně na začátku to byl dopravní prostředek na vysoké škole. Z kolejí přezývaných Klondike (nedostupná zlatonosná řeka v Kanadě) bylo k nejbližší zastávce asi 2 kilometry a překonávání takové vzdálenosti byla koloběžka ideální. Navíc prostor v kolejním kamrlíku je nedostupný luxus a koloběžka se dala schovat pod postel.
Koncept to dostalo později, když proběhl konstrukční vývoj a začali se vyrábět koloběžky pro Rollo Club Zlín. Přestože závody byly největším zdrojem zkušeností, od začátku jsme nestavěli čistě sportovní speciály (krom několika prototypů), ale snažili se, aby koloběžka tak nějak patřila k životu. Když říkám „koloběžka“ tak myslím jedna koloběžka, ne několik speciálů. Na Káčku jsme závodili, jezdili do práce i jej brali na dovolenou.
Jirka Ešner, nerozlučný parťák Petra Vavruši
Jak vypadalo první káčko? Lišilo se výrazně od současného?
Číslovat a „káčkovat“ se začalo od pátého prototypu. Čtvrtý se snad už trochu tomu dnešnímu blížil, ale předchozí kousky měly zcela rozdílné technické koncepty. Příhradové konstrukce, letmé uložení kol …
Při letmém pohledu by laik první sériovou K5 od dnešní možná nepoznal. Ale rozdílů jsou tam desítky. Hlavně technologických. To co dnes používáme v začátcích prakticky neexistovalo.
Kde byly zásadní problémy při vývoji. Komponenty? Materiál? Nebo nebyly?
Někdy mám pocit, že problémy patří k stavebním kamenům Kbike. Jen se jeden vyřeší a už je tu další. V komponentech ani v materiálu problém není, ten je vždy jen s lidmi a jejich přístupem. Jsem docela patriot a dávám přednost českým podnikům, ale ono to někdy nejde. Jen na výrobu řídítek jsem vystřídal 3 české firmy a dnes nakupuji z Číny. A tak bych mohl pokračovat díl od dílu. Ale třeba zrovna s těmi řídítky se blýská na lepší časy. Nechme se překvapit.
Gazárek, Vavruša, Ešner - trio RC Zlín v nejslavnějších letech
Jak káčka děláte dnes? Kdo je montuje? A kolik jich vlastně vystřelíte za rok?
Pořád jsme rodinná firma a pořád si zajišťujeme všechny funkce sami a všichni k tomu někde pracujeme. Všichni je trochu silný pojem to jsem já a Jirka a k tomu Jana, která zpracovává účetnictví.
Neznamená to, že by vše vzniklo v našich čtyřech garážích. Něco nakoupíme, něco si necháme vyrobit a také kooperujeme. Řádově je to pár desítek firem, do kterých jezdíme, nebo nám o nich chodí potřebný materiál.
Firmu máme optimalizovanou na maximálně 200 koloběžek za rok. Jít výš by znamenalo změny, po kterých by nás to už nemuselo bavit. Spíš než objem, řešíme technologie, a to je zábava a někdy i dobrodružství. Třeba teď jsme začali s tepelným vrtáním. Ale to je na delší povídání.
Jak se díváš vlastně na ten koloběžkový boom v posledních deseti letech? Ovlivnilo to nějak tvoje vize, co s káčkami?
Jasně že mi to dělá radost, hlavně ten současný pohled na koloběžku, už to není hračka pro děti.
Nemám rád vnucování. Ani z jedné strany. Proto káčka a styl jakým se na nich jezdí, nikomu nenutím a také se nenechávám inspirovat tím, jak to dělají druzí. Pořád se mi něco v hlavě rodí, ale říkat tomu vize by asi nebylo vhodné. Spíš jsem nucen okolnostmi jak dělat něco jinak, třeba proto, že se mi nelíbí kvalita toho, co je na trhu k dispozici. Když si to nemůžu vyrobit sám, tak mírně změním koncept. Teď mluvím například o koloběžkovém obutí.
Kolik jsi nejvíc na káčku ujel? Kam jsi dojel? A jak nejrychleji?
Asi moje nejdelší cesta byla okolo Holandska. Tehdy jsme s Jirkou jeli na jednom káčku a jednom prototypu s 28“ kolem. To je kostlivec, co? :)
Nejrychleji něco přes 80 km/h, to číslo už přesně nevím, tehdy šlo o sázku, že osmdesátku překonám.
Začátky Ultimy samozřejmě na Káčkách
Nechystáš se zastavit se zas někdy na lize? Kam zmizel RC Zlín?
Já už jsem začal říkat, že mám odzávoděné. Myslím, že 4 garáže polepené diplomy stačí. :) Já si občas na nějaký závod zajedu, ale už jsem spíš pozorovatel. Člověk při tom zjistí, že to zas tak špatné není, když tě předjíždí holky. :) Letos jsem se chystal do Luhačovic a jsem přihlášený na Blanenskou desítku. Ta je na podzim, tak snad bude.
A vzkaz těm, kdo by si chtěli káčko pořídit?
Dobrá věc, když chtějí objevit na svém těle svaly, o kterých zatím nevěděli.
