O majstršaftu bychom mohli napsat mnohé a mnohé možná ještě napíšeme. Odehrál se zde skvělý návrat velmistryně Rosanne Reijne, který šel ruku v ruce s ukončením mnohaleté dominance Holanďanek. Tu utnula v kriťasu Kristina Fryzová.
Pak třeba vítězná trojkoruna pro vetrána Láďu Provoda a ultraveterána Luboše Macháčka, Hulkovo znovuzrození a téměř absolutní převaha muže jménem Adriaan Ringoir. Byla absolutní jen téměř, protože v brutálním závodě na 45 km, na který budou všichni jeho aktéři ještě dlouho vzpomínat, na zřejmě nejlepšího současného koloběžkáře planety nezbyla ani brambora. Jak onen závod vypadal?
Jak Lvové bijem o mříže
„Na dvacátym kilometru jsem si normálně myslel, že to zabalim,“ vyprávěl mnohonásobný mistr světa Michal Kulka o mužském dlouhém závodě, který se odehrál v neděli v Račicích na téměř absolutní rovině a v dost nepříjemném větru.
„Prostě se odstartovalo a ten Holanďák za to hned od prvního metru vzal a letěli jsme kontinuálně třicítkou až pětatřicítkou. Prvních 20 kilometrů totální smrt a Adriaan to pořád táhnul. Jednou jsem ho otočil já a asi dvakrát ten druhej Holanďan, to bylo všechno,“ vypráví Tomáš Pelc, v závodě nakonec druhý.
Není divu, že hned v prvním kole se balík očesal na šest lidí. V přední skupině za koly nesmrtelného Holanďana vlál kromě Pelcíka s Kulkysem a druhého Holanďáka ještě Matyáš Olšar a ruský bohatýr Lev Kucherov. Průměry v jednotlivých kolech se pohybovaly mezi 31 a 32,5 km/h, což je na absolutní rovině hodně velká smrt.
Adriaan na čele balíku / foto: Kristina Fryzová
„Někde v pátém kole za to najednou vzal Rusák a začal z tohodle tempa odjíždět. Řek sem si ty vole, tak co teď, zkusil to za ním a v totální smrti jsem ho dost dlouho sjížděl. Prostě buď ho sjedu, nebo rupnu, nebo prostě rupnu, i když ho dojedu,“ popisoval vše Tomáš Pelc, který Lva nakonec docvakl. „No jenže jak on nikdy nejezdil v podstatě žádné závody, tak to chtěl pořád táhnout sám. Musel jsem mu nějak vysvětlit, že se budeme jako točit. Trochu jsem spočítal, že když zvolníme a pojedeme nějak jen kolem třicítky, tak skupina za náma bude muset jet pořád nějakých 32 km/ h, aby nás dojela.“
V druhé skupině se Michal s Matyášem mezitím pokoušeli střídavými nástupy odpárat Holanďáka a dotáhnout se na čelo. Podařilo se jim to na cca 50 metrů s tím, že Adriaan tam ovšem pořád byl.
„No tak jsme se na to vykašlali, nemělo smysl ho dotáhnout zpátky k Pelcíkovi. A chvíli jsme jeli prostě asi 24 km /h. On nikdy nedopustil, aby byl ve skupině poslední, abychom ho třeba nějak neodbrzdili nebo tak něco. No a z ničeho nic nastoupil a prostě nám odjel. Neudrželi jsme ani v háku,“ vypráví Kulkys dost nadpřirozený zážitek. „Takže ty vole koukáme na sebe s Matyášem a říkáme, to jako jedeme asi o čtvrtek flek nebo co? No šílený…“
Kluci se nakonec dali nějak dohromady a po kole a půl (nějakých 7 kiláčků) smrtícího tempa, kdy se nonstop točili ve dvou, Holanďáka nakonec docvakli. To byl asi tak nějak pětatřicátý kilometr a do cíle chyběla necelá desítka.
„No a pak jsme přijeli snad pod předposlední kopeček a tam za to vzal znovu a zase nás v těch zatáčkách urval. To vypadalo na totální konec. Jenže jak sjel Adriaan pak k té věži, tak se z ničeho nic vypnul. Totálně,“ popisuje Kulkys okamžik, kdy byl Holanďák konečně kaput.
Lev Kucherov
Mezitím Pelcík se Lvem dospěli na metu 1750 m do cíle. „No a Lev povídá, teď už teda jeden na jednoho a prostě odjel v protivětru,“ směje se už teď Pelcík, i když v ten okamžik mu už moc do smíchu nebylo. „Udělala se mezi náma díra asi 15 metrů a já ji absolutně nemohl sjet. Šílený.“
Ruský bohatýr Lev Kucherov, v podstatě neznámá postava koloběžkového sportu se tak stal na koloběžce s brutálně vysokým nášlapem mistrem Evropy před Pelcíkem a Michalem, který v závěru udolal Matyáše. Adriaan bral nakonec po dvou titulech ze sprintu a kriťasu až pátý flek.
Kluci se nakonec shodli, že to byl asi nejšílenější a nejtěžší závod, co kdy zažili. Žádné vyčkávání v balíku, ale totální palba od začátku až do konce, ve které nároďák sice nakonec ani v poslední individuální disciplíně ME nebral zlato, ale alespoň zjistil, jak se dá teoreticky s Adriaanem závodit.
Karty pro světový šampionát, který vypukne v Estonsku za necelý rok, jsou tak rozdány jasně. Situace na čele světového balíku začíná být opravdu barevná a zdá se, že se máme nač těšit.
