Správnost našich tréninkových postupů byla potvrzena v Plzni na MČR třetím flekem v kritérku, tudíž se nemusíte bát, že při dodržování našich striktních tréninkových plánů uděláte chybu. Nevyřčeno bylo ještě mnoho a mnoho si možná necháme pro sebe, neboť naše biomechanické laboratoře jsou otevřeny vstupu opravdu jen vyvoleným. Dnes nakoukněme do komnaty, o které možná nemáte ponětí. Týká se svíček. A něco málo si řekneme také ke specce.
Víte, kolik můžete spálit svíček?
Pokud nevíte, bude se vám těžko závodit.
Každý z nás si do závodu veze jednu a více svíček, které v jeho průběhu pálí. Je tedy potřeba vědět, kolik jich máte a kolik si jich tedy můžete dovolit spálit a jak často.
Svíčky spálíte nejčastěji na větru, když vypadáváte z háku. Při nástupech ostatních, které v háku neudržíte, nebo při špatném pohybu v balíku, který vás sem tam nechá vyvětrat. Samozřejmě také při vlastních útocích, které probíhají také na větru, bez toho to nejde.
Pokud jste připraveni dobře a vezete si do závodu více svíček, můžete si s nimi pohrát a sem tam udělat i nějakou tu chybu. Pokud si vezete do závodu jedinou svíčku, je to trochu problematické.
Modelový příklad závodu s jedinou svíčkou jsem si vyzkoušel ve zmiňované Plzni. Vypadalo to následovně. V prvním kole v kopci držím hák za Michalem a Pelcíkem, svíčka tudíž hoří. V druhém kole mi kluci do kopce trochu cuknou, a kdybych se je pokoušel na větru sjet, svíčka by shořela. Navíc bych je pravděpodobně stejně nesjel. Je čas se schovat do balíku, který chytl od vedoucího dua díru a je tedy pravděpodobné, že se chvíli pojede rychle. Rychle se jede asi dvě kola, ale balík kluky stejně nesjede. Svíčka mi pořád hoří, i když se zuby nehty držím někde na konci pelotonu, kde se snažím nechytat díry a vítr.
Okolo pátého kola se tempo stabilizuje a vše je OK, chce to jen koukat kolem sebe a nechat svíčku hořet.
V závěru je boj s jednou svíčkou samozřejmě slpžitý, hodily by se alespoň dvě, ty ale nemám, to bych musel víc trénovat. Takže v předposledním kole je potřeba nechat shořet kousek svíčky v kopci, abych se posunul co nejvíce dopředu, ne ale zas tak moc, úplně vepředu bych jel totiž vítr a svíčka by shořela. Vepředu jezdí posledních dvacet let Láďa Provod a na toho je v tomto směru vždy spoleh. Zbytek svíčky si nechávám do posledního kopečku, kde je potřeba ji spálit na troud, protože ve špurtu celého balíku nebudu mít šanci. Má to všem jednu nevýhodu, že na rovině pod koncem si už neškrtnu, takže to bude chtít krapet náskok.
No a pod kopcem už nemám co zapálit, takže jsem smířen s osudem. Nakonec mě ale dojede jen Roman a mladej Provoďák, takže jsem musel v kopci asi klukům cuknout.
Takže asi tak. Kdybych spálil tu jedinou svíčku už někde v průběhu závodu, možná bych ani neuvisel balík, je potřeba s ní nakládat obezřetně. Na druhou stranu, kdybych měl svíček více, mohl jsem si s klukama zašpurtovat v cílové rovince.
Sečteno podtrženo, spočítejte si na startovní čáře svoje svíčky a uhaste je, teprve až bude potřeba…
Tajemství specky
Specka, RV, ervéčko, rychlostní vytrvalost, to je záležitost jen pro otrlé jedince a v našem věku je lepší se jí vyhnout. Navíc to zvládnete i bez ní. Ale přeci jen, Mistrovství Evropy se blíží a třeba bude chtít někdo vyšperkovat svoji výkonnost…
Mějte však na paměti dvě zásady. Ta první zní, že to vůbec není zábava. Ta druhá zní, že pokud se při tréninku nepoblejete, děláte něco špatně.
Pokud jsme vás neodradili, pak si najděte nějaký kopec rozumného sklonu, odměřte si na něm třeba 800 metrů, nebo kiláček, pokud se na něj cítíte. A můžete vyrazit.
Poprvé si vyjeďte kopeček jen tak hezky svižně lehkou nohou.
Podruhé si ho pinkněte hodně rychle, ale na naplno. Jak říkají vědátoři – submaximálně.
Potřetí samozřejmě úplně naplno.
Pauza vždy jen mezijízda zpět dolů.
Tak, teď máte tři kopce, sedíte dole, zmáčkněte si třeba 8 minutek pauzu a můžete vyrazit ještě jednou na to samé. No, a pokud by vám ani šest kopců nestačilo, což bych se divil, dejte ještě další tři.
Jo, nejlepší samozřejmě je, když v kopci předjedete šílenou rychlostí cyklistu a ten vás pak za zatáčkou najde, jak blejete do škarpy. To je opravdu nevšední zážitek a cítit se budete jako ultramagoři.
No, a to je tajemství specky. Vše lze samozřejmě libovolně modifikovat, stavět do pyramid, jezdit na rovině a tak dále. Kreativitě se meze nekladou. Každopádně to není pro každého a vlastně to doporučuji jen masochistům, neboť proti gustu žádný dišputát… má to vlastně jedinou pozitivu, že to opravdu funguje…
