12.4.2016

Jak jsem se dostal ke kolobežce - Blog

Štefan Béres Štefan Béres - Blog
V našem blogerském týmu vítáme další známou postavu Facebookových diskuzí, Štefana Bérese. V jeho prvním článku se dočtete, jak se člověk dostane ke koloběžce.

Zná to asi hodně lidí. Chcete si zkusit nějaký nový sport nebo aktivitu a nechce se vám za to moc utrácet… vlastně proč vyhazovat peníze za něco, co vás třeba ani nebude bavit? řeknete si... Na jednu stranu logický přístup, na druhou stranu, pokud vás to chytne, budete stejně investovat dál a dál. Asi takhle nějak jsem začínal i já...

Mé začátky na koloběžce

Byla to vlastně docela náhoda… jednoho pěkného březnového dne, 2 roky zpátky, jsem si vyrazil jako bruslařský začátečník na cyklostezku. Musím říct, brusle jsou fajn, nicméně ten pocit „svázaných nohou“ mi moc jistoty nepřidával. Ale co, bylo hezky, tak jsme se projeli. A nechybělo ani pár nechtěných piruet, když sem se snažil brzdit. Takže i trocha té kultury navíc. Ale k věci – tehdy mě tak nějak napadlo – jelikož kolo nevlastním – co si takhle zkusit zajet na bruslích po cyklostezce z Ústí nad Labem do Děčína? Místní znají moc dobře, až na úsek do Svádova se jedná o opravdu moc pěknou projížďku. No jo, napadlo mě, seš začátečník a po chvíli máš stejně unavený nohy, to ti po těch cca 30ti km asi upadnou. A v tu chvíli, vlastně ani nevím proč, mě napadlo, co zkusit koloběžku? Asi sem jí den předem někde zahlédl, kdo ví.

Každopádně, ta myšlenka mě tak hlodala, že mi to nedalo a doma jsem hned sedl k počítači a začal pátra. A co mě tehdy jako první oslovilo, bylo několik dálkových cest nadšenců do koloběhu na koloběžkách Yedoo Mezeq (starší model). Pokaždé se jednalo o přejezd nějakého státu, či rovnou více zemí, Alp, a podobně… (o tom v některém z následujících článků). Řekl jsem si, že to je teda síla, takže by to mohlo jít. Ale stejnak jsem si nebyl jist, co sám zvládnu a tak jsem koupil zmiňovaného Mezka. A sotva co dorazil, mi to nedalo a hned jsem ho šel projet. Ten pocit, co mi připomněl školku a několik dalších let, kdy sem se proháněl na malých koloběžkách s 10“ nafukovacími kolečky a brzdou ve formě ošoupaného zadního blatníku byl zpět. Paráda… Tak jsem začal dojíždět pravidelně na VŠ, nejdřív bral svůj stroj dovnitř, posléze ho parkoval u cyklostojanu vedle větších dvoukolových příbuzných. A láska ke koloběhu pomalu rostla.

Další pokroky na koloběžce

Velice brzy mi to ale nedalo a začal jsem jezdit i delší trasy. Už jsem si – řádně poučen – hlídal střídání nohou, což je “alfa a omega“ správného ježdění a i postoj. První můj delší výlet měřil něco málo přes 60km a byl předčasně ukončený bouřkou. Nečekanou… asi jsme jí přitáhli od hranic, cestou z Hřenska zpět do Děčína. Po krátké době následovala další trasa, tentokráte měřící 90km, kdy jsme opět chytli bouřku… a to opět nebyla předpovězená… :) Nicméně, na téhle cestě jsem byl už řádně “proškolen“ jakožto nový člen FB skupiny Koloběžky CZ, co se týče parametrů koloběžky, váhy, pružení rámu, kvality kol, atd. A jak se mi to tak všechno vybavovalo při jízdě, říkal jsem si… to by chtělo něco svižnějšího, co bude ukusovat kilometry z cyklostezky s větší vervou.

A aby toho nebylo málo, potkal jsem tehdy jednoho z mála místních majitelů legendární značky Kickbike, konkrétně modelu Racemax 20, jak si to švihá za námi. Já už tehdy, v protivětru, značně unavený, najednou chytil druhý dech a během společného pokecu jsme nasadili opravdu slušné tempo. Došlo po chvíli i na prohození strojů a to už mi definitivně nasadilo brouka do hlavy. A jak se blížil konec naší trasy, chtělo se mi dojet ještě těch zbývajících 10km a pokořit tak stovku, nicméně tomu už počasí nepřálo. Nu což, příště se povede. A jak jsem dorazil domu, značně namotivován, tak jsem začal řešit nějaký ten “upgrade“. A celkem brzy se výběr zastavil právě na tom Racemaxovi. Nebyla to tehdy pro mě zrovna malá investice, nicméně rozbité prasátko a předem vybrané dárky za svátky a narozeniny to zachránily. A tak jsem si zajel do Prahy pro svůj druhý stroj, se kterým už skoro 2 roky spokojeně brázdím místní cesty a cyklostezky.

Štefanův strojŠtefanův stroj

Říkal jsem si, kdybych byl rovnou vybíral důkladněji a zjistil si toho víc, opravdu bych rovnou šel do takového stroje? Nebo bych se bál tak velké investice a koloběh nezkusil? Když to vlastně vezmu kolem a kolem, musím Mezkovi poděkovat, že mě ke koloběhu přivedl. Jinak bych to asi nezkusil (a to ani nemluvě o tom, že se z něj od té doby díky průběžným upgradům stal opravdu dobrý stroj). Takže jak se vlastně na začátku rozhodnout? Zkusit nějaký startovní model, nebo rovnou zainvestovat víc? Vlastně obě možnosti jdou. A když vás to nechytne? Základní model peněženku tolik nebolí a ten dražší se dá za minimální slevu prodat, jelikož o takové stroje bývá celkem sháňka. Každopádně, je dobré začít, ať tak či onak. Zkoušet. Objevovat nové sporty a koníčky.

A kdybych měl v rychlosti shrnout, co se za ty dva roky, co koloběh sleduju, stalo, nazval bych to asi takto – ze sportu, kterému se dříve věnoval spíš menší okruh nadšenců, začíná být opravdu oblíbený a zajímavý sport, který už začíná být známý i široké veřejnosti. Nejen že je koloběžkových značek a jejich modelů stále více, ale rozrůstá se i síť obchodů a půjčoven, koloběžky se ukazují na stále více akcích u nás i ve světě, včetně zmiňovaných dlouhých cest napříč státy, či 100 ročník Tour de France absolvovaný den před hlavním závodem. Koloběh prostě pokořuje další a další milníky a nachází si pomalu své místo mezi ostatními sporty. Jak bylo mimo jiné vidět například i při nedávném veletrhu cyklistiky (a koloběhu) For Bikes v Praze. Ale o tom a mnoho dalších tématech zase příště:)