21.5.2016

Ústecká 24hodinovka - Blog

Štefan Béres ZávodyReporty a výsledkyBlogyŠtefan Béres - Blog
Sever Čech, co se koloběhu týče, je tímto sportem stále ještě relativně „nepolíben“. Potkat tedy koloběžce ve městě nebo na cyklostezce je pořád v celku vzácnost a tak si tu stále ještě mohu, dle výrazů mnohých přihlížejících, připadat jako z jiného světa. Nicméně, jak se tak říká, zdání někdy pěkně klame. A tak jsem byl před rokem opravdu mile překvapen, když jsem zjistil, že se v Ústí nad Labem jelo již osmnáct (letos 20) ročníků 24hodinového koloběžkového závodu. No a mně se podařilo si zazávodit i v tom loňském, devatenáctém.

Je květen a v parku na Severní Terase v Ústí nad Labem se jako přízraky začínají míhat siluety prvních nadšenců v jízdě na koloběžce. Bodejť, další ročník Ústecké 24hodinovky se rychlým tempem blíží. A tak malí i velcí, každý střídajíc blažený úsměv s vážným soustředěným výrazem závodníka, dupají na starém asfaltu místního parku o sto šest. Trénuje se na tzv. velkém okruhu, který vede podél okrajů parku a má přibližně 1,4km. Nechybí rovinky, širší i užší úseky, stoupání i sjezd zakončený brutální zatáčkou na štěrku a rozbitém asfaltu. Říkám si, jak mi tohle mohlo ty roky unikat…

Hlavní část trati a zázemí (foto: Ústecký koloběh, 2014)Hlavní část trati a zázemí (foto: Ústecký koloběh, 2014)

Pravidelné tréninky

O tomto závodě jsem se vlastně dozvěděl jen díky Petrovi Joštovi, na prvním společném kolobkosrazu v Litoměřicích a následné jízdě zpět do Ústí nad Labem. Nejen, že Petr trénuje dětský tým (který mimochodem nejen na devatenáctém ročníku zvítězil) a během závodů na něj dohlíží, ale i sám závodí v týmu Spolchemie. Navrhnul mi tehdy, abych se přijel někdy podívat na pravidelné tréninky dalších podobných nadšenců, právě v onom parku. Což jsem samozřejmě, velmi překvapený, brzy udělal. A jsem za to opravdu moc rád, protože jsem do té doby už ani nedoufal, že tu někdy v okolí někoho vůbec potkám. A jak srazů a tréninků přibývalo, začali jsme se jako tým připravovat na závody. Postupně se začalo trénovat štafetové předávání koloběžek, okruhy pod určitý čas a i trocha té kondice. Něco málo přípravy jsem měl i sám, ať už pravidelnými cestami do/z města, kde jsem si (v rámci možností) dával do těla (hlavně do kopců), abych udržel tempo s ostatními, jinak zdatnými sportovci. On se ten trénink na 24hodinovku celkem vyplácí… 


V den závodu

A jak se tak přiblížil víkend 13.-14.6.2015, začalo být v parku rušněji. Nebylo zde již nikterak těžké potkat jednoho závodníka za druhým a pomalu se chystaly i další přípravy. V sobotu se postavily podél hlavní části trasy stany, připravilo se nové měření – čipy, občerstvovací stánky a pásky na některých úsecích trati. Nechybělo ani zázemí v podobě sprch a toalet v blízkém gymnáziu, které v určitých chvílích přišlo opravdu velmi vhod. Počasí zatím parádní, předpověď nic hrozného nehlásila, vypadalo to na opravdu povedený den. Ve 12h zazněl výstřel a první členové týmů, či jednotlivci všech věkových kategorií, vyrazili na trať. Prvních pár hodin bylo krásně slunečných, až tropických, nicméně celkem brzy se přiřítila neočekáváná bouřka. Nejprve jen strašila z dálky, ale nakonec se parku nevyhnula a udeřila v plné síle, zanechávajíc trať téměř liduprázdnou, štěrk mokrý a dotěrnější a sjezdy a zatáčky ještě nebezpečnější. Začaly se objevovat první defekty u některých týmů, sem tam nějaký ten menší pád. Nicméně po asi 2 hodinách bylo to nejhorší pryč, i když dalších několik hodin lehce pokapávalo. Proto nemělo cenu ani brát suché oblečení, ponožky se maximálně ždímaly a točily jedna za druhou.

Začíná se stmívat (autor: Sporty Ústí, 2014)Začíná se stmívat (autor: Sporty Ústí, 2014)

Jak se tak blížila noc, začala doléhat první únava. K ránu bylo střídání, kdy tři členové našeho týmu šli na dvě hodiny spát, další tři zatím jeli sami a po 2h jsme se prohodili. Rychlejším točením štafety ve třech se člověk alespoň víc zahřál. A co se odpočinku týče, ta sprcha a následné suché oblečení bylo opravdu úlevou... Jakmile jsem se dostal zase na trať v ranních hodinách, musím říci, že to byl jeden z nejkouzelnějších okamžiků na koloběžce, kdy se člověk šinul hustou mlhou, jen lehce prosvícenou pouličními lampami a na skoro prázdné trati si užíval krásný pocit z jízdy.


530 km za 24hodin

K ránu již pozvolna začaly ochabovat svaly, i po všech různých svačinách, vitamínech a dalších doplňcích, nicméně pěkné počasí a vidina finiše v nedělním poledne byla silnější. Defektů a dalších podobných situací už bylo mezi týmy nespočet a nejednou to i celkem pozměnilo výslednou listinu. A jak se tak blížil konec závodu, stoupala i nervozita a všelijaké povzbuzování a hecování ze všech stran. Nakonec vyhrál náš tým Spolchemie (na kontě 383 kol a 530km), druzí byli překvapivě výborní Orange a třetí kluci z Ekovela, se kterými soupeřit, byla opravdu paráda. Celkově vzato se tedy devatenáctý ročník opravdu povedl. A až na pomalu stárnoucí asfalt v parku se na tento závod (letos avšak jako divák dvacátého ročníku) budu opět moc těšit.

Menhiry v akci (foto: Ústecký koloběh, 2013)Menhiry v akci (foto: Ústecký koloběh, 2013)

Zajímavosti závodu

V závěru bych rád zmínil i nějaké ty zajímavosti ohledně závodních strojů. Vidět bylo mnoho značek, od Workerů a Masterů, přes místní Menhiry a různé samo-domo stroje (v čele s jedním 2x28“, který proháněl překvapivě jeden dětský tým), až po poměrně časté Kostky a asi dva nebo tři Kickbiky. A co se týče zmíněných Menhirů, zde bych se chtěl trošku pozastavit. Jedná se o velké koloběžky, které vyrábí ústecká firma Menhir, jinak zaměřená hlavně na kola. Koloběžku jsem si několikrát projel a musím říci, že na to, o jak levný stroj se jedná, jede překvapivě dobře. Neberte to tedy prosím jako PR, spíš bych jen rád zmínil, že i my tady na severu dovedeme (i když jen na objednávku) vyrobit velkou koloběžku solidních parametrů a nízké ceny. Koloběhu zdar a trhněte si nohou.