V červenci 2018 jsem po nablýskaném světovém majstršaftu v Holandsku vyvěsil článek s názvem Zpráva o stavu koloběžkového sportu – umíráme… Tehdy přinesl vlnu kritiky, spoustu komentářů na sociálních sítích, mailů a telefonátů: „Co to píšeš za nesmysly. S tím nemůžu souhlasit…“ a tak dále.
Necelé dva roky poté nezbývá než konstatovat, že článek byl ještě blíže skutečnosti, než jsem si při jeho psaní myslel. Po dlouhých dvaceti letech se letos neuskuteční EUROCUP. Evropský koloběžkový pohár, pohárová soutěž konaná od roku 2001 zaniká. Alespoň pro tuto sezonu.
V Evropě se na koloběžkách přestalo závodit. Kromě naší Rollo ligy neexistuje od letošní sezony ve světě žádná dlouhodobá koloběžková soutěž. Tedy, naši bratři na Slovensku připravují svůj pohár. Ale jinak nic.
Holanďané uspořádají maximálně národní mistrovství. Estonci světový majstršaft. A to je, přátelé, vše. Zmizela chuť organizovat, pořádat, závodit a hlavně potkávat se.
Z těch necelých dvaceti let jsem zažil osmnáct sezon. S klukama jsme sjezdili celou Evropu. Parádní závody v Německu, Holandsku, Itálii, Francii, Walesu, Finsku, u nás. Kromě evropských a světových mistráků to nebyly velké závody, ale měly jedno společné. Hrozně jsme se na ně těšili. Částečně kvůli závodům jako takovým, to je jasné, ale hlavně kvůli lidem. Věděli jsme, že s největší pravděpodobností uvidíme všechny kamarády z Evropy, se kterými jistě zažijeme nějakou tu legraci. Hannu s Alpem nás rozsekají na padrť, ale večer budou z tanečního parketu odcházet jako poslední s tím, že zítra nám zase ujedou. Bude tu Lars se svým úsměvem od ucha uchu, smutná Thijza, šišohlav, vtěrka, koláčnice, prasátko, kníratý Dietmar, Hans, Arend a Kai, který vyexuje na bedně šampaňské…
To všechno za poslední léta zmizelo s těmi, kteří měli pocit, že by z koloběžek měl být sport jako každý jiný. A výsledkem je konec koloběžkového sportu v Evropě.
U nás máme štěstí, že padesát let práce našich předchůdců nelze jen tak rychle smazat. A hlavně, že ti, kteří staré doby zažili, jsou stále ještě ve formě, závodí a starají se. Koneckonců koukněte na historické výsledky Eurocupu třeba z roku 2001. Ta jména vám určitě budou povědomá i ze současných let: http://iksaworld.com/OLD/
Třeba to není konec a vše se v budoucnu spraví. Nebo je a letošní mistrovství světa v Estonsku bude posledním majstršaftem zlaté koloběžkové éry. Nezáleží to vlastně na nikom jiném než na koloběžkové komunitě samotné... můžeme si hrát na mistry světa a zahlcovat instagramy selfíčky s medialemi kolem krku, nebo přiložit ruce k dílu. Nikdo jiný to za nás neudělá...