Pokud si myslíte, že ledoběžka ve Skandinávii vznikla z koloběžky, mýlíte se. Bylo to právě naopak. Ledoběžka je tradiční skandinávské přibližovadlo využívané hojně již od předminulého století. Zmrzlá jezera a moře jsou ideálním kolbištěm pro ledoběžkové výpravy a také závody. Ne náhodou se tak mistrovství světa v ledoběhu pravidelně koná ve finské Multii na tamním zamrzlém jezeře.
Legendou ledoběžkového sportu je Hannu Vierikko, který je nespočetně násobným mistrem světa v této disciplíně. A protože Hannu jako tréninkový psychopat hledal v létě vhodný tréninkový prostředek pro zimní ledoběžkování, vymyslel na sklonku osmdesátých let první prototyp Kickbiku. Ale o tom tento článek není.
Úvodem stařičké video pro ty, kteří nechtějí číst (vzhledem k jeho stáří omluvte kvalitu videa):
Ledoběžkové MS 2005
V roce 2005 jsme se s panem Liškou, dnešním předsedou Českého svazu koloběhu, vydali na legendární výpravu na světový šampionát do Multie. Nutno podotknout, že nikdo z nás do té doby na ledoběžce nestál.
Pan Liška při startu na MS 2005
Takový světový šampionát je otevřený všem a vřele doporučuji jej navštívit. Ihned po příjezdu na místo jste totiž jako cizinci ubytování v parádní finské chatě s ostatními šílenci. A nechybí zde samozřejmě sauna. Den před závody tedy budete vystaveni první smršti kolotoče sauna pivo, sauna vodka, sauna pivo a tak dále. Nutno podotknout, že závody jsou dvoudenní a tento kolotoč běží během víkendu neustále.
Závodní okruh v Multii
Přesuneme-li se do prvního závodního dne, představte si nekonečné zamrzlé jezero, kde traktor s pluhem projíždí závodní dráhu. Traktor zde pluží 200 metrů dlouhou rovinku, na které se konají sprinty (na 200 metrů), a také zhruba 300 metrů dlouhý ovál, kde se následně jede závod na 3km a štafety. Rovinka je obklopena všelijakými stánky. Voní zde grilované kusy všeho možného a všude je spousty diváků, místních občanů Multie. Protože Multie je ve skutečnosti spíše vesnicí než městem, diváků popravdě zase tolik není…
Dějiště MS - jezero v Multii
S Vaškem jsme tehdy nafasovali ledoběžky asi půl hodiny před startem a okamžitě jsme zjistili, že na čistém ledu se na tom nedá jezdit. Člověk se snaží rozjet naplno, ale v tom se ledoběžka začne naklápět na jednu stranu. Popravdě jsem litoval, že helmu jsem na poslední chvíli vyndal z batohu. Dvoustovka se jela na čtyři rozjížďky, ze kterých vždy dva nejlepší postupovali do finále. Kupodivu jsme nepostoupili:)
Start rozjížďky na 200m
Vítěz závodu Erwin Borremans
Odpoledne pak následoval závod na 3km s hromadným startem. Totální šílenost hlavně v zatáčkách. Pokud jste na ledoběžce nikdy nestáli, zatáčku na ledu opravdu plynně nevykroužíte. Vrcholem dne jsou pak vždy štafety. Z nějakého podivného důvodu jsme tu vybojovali medaili. Jak se to mohlo přihodit, si již nepamatuji.
Štafetový bronz
Finská sauna
Co si pamatuji dobře je dění po závodě. Následovala samozřejmě sauna. Místní borci nám vysekali díru v ledu s tím, že každý správný Fin skáče po sauně do jezera. Poté, co jsme s Vaškem vlezli do díry, nám ovšem laskavě sdělili, že nikdo z nich dírou do jezera nikdy nelezl. V těsném sledu přišla na řadu diskotéka pro všechny účastníky, která se koná vždy v místním kulturáku. Protože jsme byli jediní cizinci na závodech, měli nás tam všichni rádi tak mocně, že jsme se v čtyři ráno ocitli u místního starosty doma v sauně, kam se vešli právě čtyři lidé. V okamžiku, kdy Hannu vylil na kamna hrnec vody, zmizel ze sauny ve vteřině veškerý kyslík. Finové si v tomto prostředí vesele povídali, my se chystali na jistou smrt.
Prý finská tradice - díra v ledu
Pivo v jezeře - past na nefinské závodníky
V neděli ráno je vždy na programu maraton. 42km na ledoběžce po dvou hodinách spánku není nic jednoduchého. Není se tedy čemu divit, že Vašek v okamžiku, kdy jej předjížděl osmiletý chlapeček, měl v úmyslu závod nedokončit. Na pokraji kolapsu jsme se ale po nějakých třech hodinách nějak dohrabali do cíle.
Start maratonu
Zaváděcí kolo maratonu pak nás již vypustili na okruh okolo celého jezera
Obrázek o ledoběžkovém mistrovství světa jste si tedy možná již udělali. Teď ještě finále.
S ledoběžkou na moře
V pondělí nás Alpo Kuusisto a spol. vzali na ledoběžkový výlet. Po dlouhé jízdě autem jsme se ocitli na břehu moře. Každý z nás nafasoval tyč s bodcem na zkoušení kvality ledu. Kolem krku jsme měli zavěšeny bodáky pro případ, že bychom se propadli. Poněkud nesví jsme se takto ověšeni vydali na nekonečnou ledovou planinu.
Alpo Kuusisto v plné polní na mořskou výpravu
Popravdě řečeno, jízda na ledoběžce na širém moři byla nakonec jedním z nejhezčích výletů, které jsem zažil. Nekonečná ledová planina, lehký vítr a absolutní svoboda pohybu. Člověk se mohl vydat tam, kam se mu právě zachtělo. Jeli jsme tak dlouho, dokud se led nezměnil ve vodu. Na břehu ledové kry se led vinou vlnobití krásně houpal. Slunce se odráželo střídavě od vodní hodiny a od ledu a vše barvilo lehce do červena. Při zpáteční cestě nám foukalo do zad. Stačilo se postavit na ledoběžku, vítr nafoukl naše větrovky a plachtili jsme bez odrazu směrem ke břehu. Parádní zážitek.
Ledoběžkování na širém moři - nádhera
Sečteno podtrženo, pokud jsem Vás nalákal, neváhejte a jděte do toho. Vše co jste se dočetli výše je ve skutečnosti ještě šílenější než na papíře.
