Co jsem chtěl říci? Jsou Vánoce a ty já mám rád. A obzvlášť letos se na ně těším. Dopíšu článek a udělám si konečně prázdniny. Vypínám minimálně na týden počítač, odpojím data z mobilního telefonu a na chvíli zkusím žít jako před lety.
Na Štědrý den ráno se proběhnu po Kunraťáku a ke krmítku přinesu srnkám cukroví. Dělám to již řadu let. Myslím, že si řádně ztláskají žaludky. Pak se stavím za babičkou a dědečky na Olšanech. Chodíval jsem tam od malička vždy s babičkou a ségrou. Ruce plné ořechů pro veverky. „Nemluvte nahlas, ať je nevyplašíte,“ říkala vždy babička a my se s očima na stopkách plížili mezi hroby směrem jižní východ. Pak jen zapálit svíčky, usadit stromeček a tradá domů na pohádky. Pohádky a štrůdl. Cukroví a sušené meruňky. Mandarinky.
U našich už voní františek. K obědu je pečený kapr na cibuli. Spousty cibule, sůl, pepř, kmín a chleba. Před tím samozřejmě bramboračka. A pivo.
Kdysi jsme bydleli na Vinohradech. Stromeček byl zamčený v obýváku a my jsme se ségrou šmírovali pode dveřmi, jestli tam náhodou už není Ježíšek. Mezitím táta lovil kapra ve vaně. Paličkou ho vzal pak v kuchyni po hlavě a už to jelo. Šupiny dolů, jikry sem, mlíčí tam, pozor na žluč! Salát se míchal v obrovské míse. Ten bramborový. Celerový se dělá přeci teplý až na poslední chvíli, to se rozumí.
A to už zvoní někdo za dveřmi. Babička s dědou a hned za nimi Rosolovi, tedy druhá babička s dědečkem. „Kapr se dnes povedl, to joooo,“ říkával děda Vašek a hned se hlásil o přídavek. To jsme neměli rádi, protože každý přídavek nutně znamenal, že Ježíšek zazvoní později. Pak ještě umýt nádobí a už slyšíme, jak v obýváku něco šramotí. Ozve se nezaměnitelný zvuk osičky, která se poprvé dotkne gramofonové desky. Zazvoní zvoneček a zazní Tichá noc. Ježíšek otočí klíčem ve dveřích a před námi stojí strom plný svíček a prskavek. A pod ním … hele támhle to by mohly být lyže…
Brzy jsme bohužel otvírali dveře jen babičkám a pak již jen babičce. Ani ta letos nezazvoní. Neví, že jsou Vánoce. Ke štědrovečerní večeři ji ale vždy přivezeme a Otčenáš odříká bez chyby. To mi vlastně připomíná, že jsem v tom všem shonu zapomněl jí letos darovat jmelí. Věším jí ho přeci každý rok, tam kde bydlí, nad postel na poličku…
… chtěl jsem říci, že jsem psal ještě chvíli dále, ale usoudil jsem, že to nemá smysl. Zapomněl jsem totiž na to jmelí! Jdu ho sehnat a jedu za babičkou do Průhonic. Mějte hezké Vánoce a zapomeňte na všechny ty nesmysly kolem a také na koloběžky. Ty totiž určitě nejsou v životě to hlavní. Pokud jste chtěli někomu něco říci, tak mu to řekněte. Jestli jste chtěli něco udělat, tak to udělejte. Já jedu do Průhonic a vyhlašuji portálové prázdniny. Na viděnou, slyšenou a počtenou zase v novém roce…
