Kde jinde dostanete před startem závodu vynikající kafíčko a dortík, poklábosíte se soupeři, s těmi, které ještě neznáte se seznámíte, proberete taktiku, minulé závody, příští závody, třeba i náhlé rozvody a mnohé náhody. A když pak navštívíte záchody a všichni se shodnou, že jako teda už jo, tak se v klidu odstartuje 15 minut po stanoveném čase a nikomu to neva. Taková pohoda panuje na závodech na Malé Skále u Jirky Boháče.
Nu a pak už jen stoupáte a sem tam i klesáte a vzpomínáte na onu pohodu před stratem. A čím jste déle na trati, těšíte se čím dál víc na pohodu v cíli. Čím víc se cíl přibližuje, tím víc na něj člověk myslí, až nedokáže myslet na nic jiného. A pak v cíli?! To je taková pohoda, že by se člověk až roztek´. Napadá mě, což takhle zrušit ten bláznivej závod mezi a mít jen dlouhou startovně cílovou pohodu?! Nějak tuším, že by to asi nebylo ono. A proto, aby to ono bylo, přijeďte do Ráje na peklo.
Propozice (na tomtéž odkaze je možno podívat se na průběžné výsledky Seriálu dlouhého koloběhu před posledními dvěma závody):
