THE WALL - Tomáš Pelc

THE WALL 2019 / 2020 - Jelenův pilíř na Kapličku, se pomalu ale jistě blíží do posledního měsíce svého trvání. Dle pravidel se soutěží do konce září nejen o historicky prvního vítěze zdi, ale také o právo účasti v závodě s hromadným startem, který se na zdi uskuteční v polovině listopadu a jehož součástí je příjemné zapití akce s přespáním na Výrovce.

29.7.2020 měla zeď zatím nejslavnější návštěvu. vydal se na ní mistr Rollo ligy, republiky, Evropy i světa, pan Tomáš Pelc. prozatím se usadil na čtvrté pozici.

THE WALL  - Tomáš Pelc, 1:19,38

To jsme si tak trávili s líbánky poblíž Hostinného, což není úplně daleko od jednoho kopce, který se má v rámci výzvy THE WALL vyjet až nahoru. A tak se jedno ráno s novomanželkou domluvíme, že si uděláme romantickou vyjížďku s cílem na Luční boudě. Já jsem vyrazil rovnou na koloběžce, a tak po prohlášení, že se na mě bude čekat přes hodinu na Výrovce, začíná závod už od výjezdu od chaty (manželka jede autem do Pece a odtud na kole). V týdnu, kdy nefunguje pořádně Garmin, tedy jedu po staru na mapy.cz a jsem rád, že se Garmin umoudří alespoň na měření výjezdu z Maršova ke křížku.

Cesta je to již mnohokrát popsaná. Mírné stoupání do Pece a pak stěna nahoru. U mě provázena obrovským vedrem a protivětrem v údolí, kdy to moc nejede. Jen lituji, že jsem si nesundal před cestou blatníček, abych byl o kilo lehčí. To mě přestane trápit hned v Peci, kdy se cesta poněkud ztížila a zjistil jsem, že na moje achilovky tento sport moc není a tak jdu pěšky. Jen na několika úsecích si pomůžu koloběžkou a před Výrovkou si i užiji sjezd. K mému překvapení necelý kilometr před Výrovkou předcházím svou milovanou manželku, která mě rozhodně takto brzy potkat nechtěla, dám jí pusu a krokem stoupám dál. Kopec mi připomíná Blockhaus v Itálii, kdy jsme přemýšleli, jak se na tomto kopci asi dá závodit, a kochal jsem se slunečným počasím s krásnými výhledy do kraje, kde jsem do té doby nebyl. Takto jsem tedy došel až ke křížku, kde vypínám stopky, které se zastavují na cca hodině a dvaceti minutách a musím konstatovat, že se to již jelo rychleji. Nasazuji větrovku a jdu naproti své milé a podpořit ji ve výjezdu až na vrchol. Silnice na vrchol je dosti plna taxíků odvážející statné horaly na oběd na Luční boudu. Jen za můj výšlap jsem jich potkal asi 5.

Žena už mě vidí o dost raději než poprvé. Dáme si oběd na Luční boudě a po opatrném sjezdu se odvezeme zpátky na chatu.

Jsem rád, že jsem se tam takto podíval, jinak by mě to nenapadlo. Druhý pokus, pokud ho budu chtít opakovat, tak bych chtěl bez protivětru v údolí, ve výšlapu z Pece asi o moc silnější nebudu :)

Léto se krátí a příjemné dny na výjezd tímto také, tak jezděte :)