THE WALL - Milan Čtvrtník

Milan Čtvrtník - 1:16,19

Poslední šance vystoupat Pilířem za slušného počasí byla údajně dnes.

Počasí bylo, vystoupalo se, již i oslavilo se.

Vyrazili jsme s kamarádem lehokolistou Petrem Maršákem chvilku po poledni.

Plán byl takový, že cestou do Pece lehokolo koloběžce ujede, koloběžka ho bude pronásledovat a u kapličky ho dojede.

Pravidlo pouze jedno – nikdo nebude ani metr tlačit.

Tak se i stalo, ačkoli na vrcholu nás dělilo nakonec 12 vteřin ve prospěch lehokola.

Ale od začátku… 

Hned po startu malý sjezd - paráda. Před Pecí průměr 22km/h - paráda.

Sice trošku „kulhám“ na porouchanou nohu, ale to by měl být handicap spíš na rovinatějších úsecích, které právě končí.

Po vjezdu do lesa začíná být brzy jasné, že na tenhle kopec se dá dostat buď rychle nebo na koloběžce. Tak jak bylo v plánu, volím možnost b/ a závod se pomalu mění v lehce absurdní až recesistické představení jednoho herce.

Dávám si za úkol slušně pozdravit a usmát se na každého, kdo se na mne cestou podívá.

To se daří, ale trochu mne začíná znervózňovat fakt, že navzdory veškerému úsilí pohybovat se vpřed, se občas na tachometru objeví hodnota „0“.

Kousek před Výrovkou oslovuji mladý pár s žádostí o zapůjčení psa. Tváří se tahuschopně – ten pes. Sice se chvíli dobře bavíme, ale odjíždím (rozuměj : pomalu ale urputně tlačím koloběžku za stálého kontaktu alespoň jedné nohy se stupátkem) s nepořízenou.

Za Výrovkou parádně foukne do zad a pár vteřin po Petrovi dorážím k rozcestníku.

Úspěšně mažu (namísto uložení, což měla být od včerejška moje nová dovednost) záznam ze Stopaře mapy.cz. No, co už.

Každopádně mise je zdárně u konce. Vzhůru dolů!

Přichází poslední stoupání – mírný kopeček k parkovišti.

Zde zjišťuji, že jsem v pytli, protože porouchaná noha, která již dříve ztratila schopnost odrážet se, ztratila ve sjezdu i schopnost stát. Doufejme, že ne na dlouho. Ještě ji letos asi budu potřebovat. 

P.S. Velké díky organizátorům za jejich smysl pro humor.