THE WALL - Martin "Marčáno" Brož a detaily k podzimnímu hromadnému mači na pilíři

Vážení přátelé. Pomalu se blížíme do posledního měsíce úvodního ročníku THE WALL. Kromě virtuálního závodu o nejlepší čas průstupu jelenovým pilířem na Kapličku se každý účastník kvalifikuje rovněž na závod s hromadným startem, který na pilíři proběhne 

v sobotu 14.11.2020 v odpoledních hodinách 

Půjde o průstup pilířem na těžko, neboť do cíle si každý účastník bude muset vytáhnout cokoliv, co bude třeba v následující oslavě, která proběhne večer a v noci zřejmě na Výrovce, a jejíž součástí bude samozřejmě vyhlášení výsledků závodu. Pokud počasí dovolí, půjde o skutečně extrémní výstup. Pořadatel doufá v led, sníh a vichřici, neboť pouze takové počasí prověří skutečné vrchaře. 

Nyní však již k výkonu dalšího Borce. Martin „Marčáno“ Brož vyrazil na pilíř minulý týden a zařadil se svým výkonem na prozatímní bronzový stupínek. 

Martin Brož – 1:16,09 

THE WALL 2020 - Jelenův pilíř na kapličku.... je koloběžková vrchařská soutěž na nejobtížnější asfaltové silnici v České republice, která začíná u cedule v Horním Maršově a po 15,7 kilometrech s 912 metrovým stoupáním končí na Kapličce (památník obětem hor 1509m), hned na dohled Sněžky. 

Protože s Pájou máme dupání po horách snad i nejraději, nemohli jsme si kvalifikaci nechat ujít a 21.8.2020 jsme si ráno přivstali a vyrazili do Krakonošova. 

Takžé jaké byly moje pocity z výkonu? Do Horního Maršova jsme dorazili kolem osmé hodiny ranní a autem jeli projet rušnou silnici do Pece, odkud pak vede cesta na Sněžku, a já si také vzpomněl, že jsem tenhle krpál vlastně absolvoval v roce 2019 na mílích. No nic, v hlavě adrenalin překonat Káju, Miloše, Michala, Tomáše, Adama a další zatím jen virtuální borce, v hlavě vytáčím turbobenzín, kde kola se protáčejí a gumy hvízdají... ale startuju spíš diesel bez turba.

Mírným stoupáním projíždím v hustším provozu Temným Dolem a po cca 5 kilometrech ve Velké Úpě toho sprintování mám docela dost a známé hlasy, které po 41 letech závodění zná i David Seemann, začínají našeptávat: "Že se na to nevybodneš, takhle se honit, kašli na Káju, Miloše, Michala, Tomáše, Adama a další... zvolni si, odpočiň si," a tak na chvilku podléhám... a do toho najednou v duchu slyším kouče Michala, jak na ovále na kluky huláká: "Jeď, kdy jindy, když né teď, a lepší první mrtvej, než druhej sráč" a podobný motivační citáty... a přeci jen se trochu vzpamatuju.

V Peci pak končí to nekonečné pozvolné stoupání a začíná 7 km opravdového stoupáku, který už nepřestane. Sice začíná trochu péct slunéčko, ale stoupá se mně docela pěkně, nicméně v průměrných tepech ke 170ti je to přeci jen dřina. Hekám a na 15. kilometru, kdy čas ukazuje 1hodina 11minut, je mně jasné, že Káju dneska nepřeperu, a protože těch posledních a nekonečných 700 metrů je do strašného krpálu, nepřekonám ani vrchaře Miloše a jen tak tak o několik desítek vteřin jsem alespoň před Michalem a myslím i na Tomáše, který s časem 1:19 hod. šel kopec procházkou a já tu ležím ve stínu kapličky a vydejchávám těch 170 tepů.

No pak dorazí Pája a my poté na Luční boudě zhodnotíme, že tento kopec nejedeme naposled a vlastně se moc těšíme na hromadnej spurt. A protože je teprve poledne, tak si s Pájou zajedeme ještě nějaké krkonošské stoupání, protože kdy jindy, když né teď :)