31.10.2019

THE WALL - Jiří Pilný

Vašek Liška THE WALL
Další pokus na Jelenově pilíři na Kapličku zaznamenal Jirka Pilný, soutěž jede, dokud ji nezastaví sníh...

více o THE WALL zdehttp://www.kolobezkovyportal.cz/cs/clanky/the-wall-2019-2020-jelenuv-pilir-na-kaplicku-517

Průběžné výsledky ke stažení pod článkem.

Jiří Pilný - 2:14,00

Běžně, aby Vám vyšel článek, se radí posadit se na nočník s horkým mlékem, ale v mém případu stačilo objet jeden kopec (Černou horu) za barákem a e-mail od Honzy Vláška.

Na začátek chci rovnou uvést, aby nedošlo k „nějakejm mejlkám“ – jezdím na koloběžce (tedy 2x12“) a mám zakázáno závodit (jezdím jen nenáročné výlety).

Na stánkách koloběžkového portálu jsem si přečetl článek „THE WALL – Jelenův pilíř na Kapličku 2019/2020“ a ihned jsem si vzpomněl, že jsem tento výlet už dlouho nepodnikl.

Ke kapličce jsem do 12.10.2019 vyjel na koloběžce celkem 3x (Kopec mám zatím jen 2x).

Poprvé to bylo 2014 (dvě koloběžky a kolo) na Kostka Hill fun. Už jsme měli Labe od pramene do Jaroměře a jako druhou řeku jsme dali Úpu. Start Děvín - k pramenům Úpy - Jaroměř (cca 88km, 1.536m). (foto 1.)

Podruhé to bylo 2016 (sólo cesta) na K-Bike K6. Chtěl jsem si zajet na Kopec (1603mnm). Start Jaroměř - Černá Hora - Děvín - Kopec - Trutnov (cca 98km, 4.623m). (foto 2.)

Potřetí to bylo 2017 (koloběžka a kolo) na K-Bike K6. Pivní stezka z Vrchlabí (Medvěd, Frýsofky, Luční, Konrád - jeden den mnoho piv).

Vzhledem k tomu, že jsem na koloběžce MIBO Courage „2x12“ ke kapličce ještě nejel, řekl jsem si, že bych si to mohl zapsat do svého „deníčku AP“.

Manželku s dětmi jsem odeslal na návštěvu k babičce den předem, abych měl čas na materiální, fyzickou a psychickou přípravu. Příprava koloběžky proběhla rychle a nenásilně (demontáž, montáž, náfuk apod.). Fyzická taktéž – krkovička, magnesium, krkovička. Nejtěžší částí celého odpoledne a večera byla příprava psychická – vnitřní dialog zněl: „zítra je sobota, prospíš se!“ – „chceš odjet ráno, nařiď si budík!“ Když mi ráno v 5:30 začaly vibrovat hodinky, přejmenoval jsem se na různá zvířátka a i jiná slova použil, však jsem byl doma sám.

Vyjel jsem před svítáním podél Úpy do Horního Maršova, jak zní instrukce uvedená na portálu. Téměř od soutoku Labe a Úpy jsem jel směrem Česká Skalice. Kolem Skalice začalo svítat a zvedat se mlha. První fotku jsem udělal v Ratibořicích u přivaděče vody z Úpy do nádrže Rozkoš. Kdyby nebylo zima, tak má dětská („mužská“) ješitnost nařídila zkusit se vykoupat (foto ).

Ze Starého Bělidla mne čekal jediný úsek cca 10km po nezpevněné (řádně po deštích bahnité) za to velmi krásné cestě Babiččiným údolím.

První „žrací pausa“ byla u lva před Uffem (Trutnov). V Mladých Bucích k mému velkému překvapení ještě nelyžují. Káva na čerpací stanici ve Svobodě nad Úpou a pak už se začíná cesta více zvedat.

Za cedulí „Horní Maršov“ na malém parkovišti sedili v autě dva policisté a tak jsem jen prosvištěl - čas 11h20min. A dál už jen stoupáte, stoupáte a stoupáte. Těšíte se na Richtrovy boudy na kyselo a doplnění bidonů – mají zavřeno! Míjejí Vás podivní tvorové na elektrokolech a tisíce pěšáků a psů, všech národů, ras, jazyků, vyznání a barev.

Chvíli tlačím, chvíli jedu, zasoluji nohy … prostě kopce.

Kaplička 13:40, chtěl jsem do 14h, takže splněno! Je tu i místy zbytek sněhu, rychlé prochladnutí a tak oblékám vše, co mám. Strašně fouká, bidony jsou prázdný.

„A protože z kopců se musí jednou dolů ….“, tak ….  

Vzhledem k tomu, že má koloběžka je 2x12“ (s odpojenými brzdami) vydávám se na pomalý sestup do údolí, tentokrát do Vrchlabí k Labi. I když dotahuji brzdová lanka na max., koloběžka nebrzdí. Koukám na špalky. Žádné tam nejsou (alespoň ne ta guma co brzdí). Nevadí, alespoň budu dole rychleji a nebude hrozit výbuch z přehřátí ráfků!

Na Rozcestí doplňuji bidony. V zatáčce, v hodně prudkém kopci, proti mně vyjíždí banda mladých zdravých nafrněných tajtrlíčků na elektrokolech. V místech, kde by každý měl co dělat sám se sebou, tak se nechají vyvážet tři vedle sebe a o něčem diskutují. Ve Strážném dávám „malinoufku“, sundávám vrstvy a dávám další „žrací pausu“.

Ve Vrchlabí dávám kávu a po cyklotrase č. 2 Labská vyrážím zas po skoro rovině (mírně nakloněné) přes Hostinné, přehradu Les Království, ZOO Dvůr Králové, Kuks opět k soutoku Labe – Úpa.

Po 150km; získaných 1.988m a cca 13h strávených na výletě se vracím domů.   

Co mi cesta dala? Klid a mír, smír, vnitřní pokoj a vyrovnanost, radost z vyplavených endorfinů a pocit vítězství ducha nad hmotou. Přesvědčení, že elektrokola jsou pro osoby s mentální nedostatečností.

Co mi cesta vzala? Orginál blatník MIBO 12“ a brzdové špalky. Názor, že elektrokola jsou pro osoby s tělesným zdravotním postižením.

Jeden rozměr vládne všem, jeden jim všem káže, jeden všechny přivede, do temnoty sváže.





Ke stažení: