Soutěž THE WALL jede na plné obrátky. Do cíle dorazilo již sedm borců a jedna borkyně. Všichni automaticky kvalifikovaní na podzimní kriťas s oslavou. kdo bude další?
Honza Bouda - 1:30,00
Když jsem četl první článek Jelenovo výzvy, byl jsem si docela jistý, že do tohodle teda nepůjdu. Cestu z Pece na Výrovku kolem Richtrových bud znám až moc dobře jako turista pěšky… A nejvíce mě asi bavila s lahví kapitána bukaniera s kolegy cestou na Luční Boudu už za tmy.
Na konci června jsme ale chtěli jet oslavit výročí svatby na Černou Boudu. Takže proč to nezkusit, když už budeme takovej kousek od startu… Plán zněl jasně – já vyrazím ráno od ubytování na koloběžce. Na start je to jenom z kopce, tak alespoň zahřeju kola. Klárka mezitím přejede do Horní Malé Úpy a vyjde si s Jankem na Sněžku, kde si dáme rande. Formu a počasí jsme mohli ladit celý týden, takže to vypadalo následovně – v úterý bylo pekelný vedro, takže jsme se zničili pěšky, ve středu pršelo podle předpovědi, takže na pohodu užít si okolí Černé hory spolu s Jánskými lázněmi a v pátek jedeme domu. Takže optimální bude muset být čtvrtek.
A byl, akorát cestou z Černé hory do Maršova jsem v rámci zahřívání spíše vymrznul, potom už to šlo. Na zastávce jsem sundal bundu, lehce se protáhnul, vyfotil, odmáčknul LAP a vyrazil.
Hodinky hlásili, že jsem aklimatizován na 1000m, tak proč to jede tak pomalu? Asi že už jsem byl dál než kilometr od chaty… Abych mohl vůbec uvažovat o bedně, byl plán následující – do Pece jet co to dá - s průměrem kolem 20 za hodinu by mi měla půl hodina stačit. Potom tlačit co nejrychleji až nahoru, což by mělo zabrat max hodinku. Když se pro mě v pilíři najde nějaká pasáž, co by se dala jet, tak to bude jen takový bonus. No takové pasáže byly myslím tak 3, jinak pěkná procházka s rytmicky odkapávajícím potem z nosu a dalších periferií.
U Výrovky mi bylo už vcelku jasné, že ta bedna neklapne, spíš jsem s bál, abych nebyl úplně na chvostu. Už jsem si to ale užíval a hltal přírodu plnými doušky. Když jsem srovnal výšku se sněhovou mapou republiky, která si o stavu dnešního státu myslí svoje a letos zbyl pouze bílý kosočtverec, čekal mě jen závěrečný mini sjezd ke kapličce obětem hor. A byl jsem v cíli. Odmáčknout LAP, vyfotit a hlavně obléct, protože vítr foukal nahoře už poctivě. Sklouzl jsem na Luční a dal si oslavného Paroháče – no, mám za poslední roky pocit že s rostoucí cenou se snižuje kvalita tohoto piva, chuť je ovšem subjektivní věc.
Po krátkém vydýchání jsem pokračoval na Sněžku, kde už jsem samozřejmě kvůli zákazu vjezdu koloběžku tlačil… Aby na mě z kosodreviny neskočil nějaký ochranář, rozhodl jsem se zlepšovat si karmu focením kolemjdoucích zamilovaných párů, pejskařů na vycházce a kreslením karikatur rodin s kočárky. Prostě vysokohorská klasika…
U Slezského domu už bylo lidí docela husto, když z davu najednou slyším: “Nic moc terén na silničku, co..?” Hned mě napadlo – tak už mě dostali! Naštěstí šlo ale jen o znalé koloběžkáře. Když jsem zamumlal že se jen snažím nenápadně dostat z Luční na Jelenku, hned se ptali, jestli jsem náhodou nejel Jelenovo výzvu…
Potom už se nic nečekaného nestalo, vyskákal jsem po kostkách až nahoru, kde jsme se akorát tak potkali a dolů na Jelenku už šli spolu. Od Jelenky zase vede asfalt, takže jsem si to sjel a znovu se bál o brzdy… Díky výzvě to byl další krásný výlet po Krkonoších, co by mě asi jinak nenapadnul, takže Jelenovi díký a třikát sláva!
Průběžné pořadí:
Miloš Dvořák 22.05.2020 1:14,27
Michal Veselský 12.10.2019 1:16,34
Adam Balcar 29.05.2020 1:19,57
Honza Bouda 09.07.2020 1:30,00
Milan Jelínek 08.09.2019 1:32,37
Petra Šimůnková 26.06.2020 1:48,34
Zdeněk Kocián 26.06.2020 1:50,39
Jiří Pilný 12.10.2019 2:14,00
