THE WALL 2020 - Milan Jelínek a Michal Veselský

Michal Veselský - 1:16,14

Už to bude rok… konec období pro výstup na kapličku se přiblížil… To špatné je dávno zapomenuto, a je nejvyšší čas zjistit, kam jsem se za ten rok od prvního výšlapu posunul.

Hlavně to nepřepálit zní mi hlavou, ale i tak si na telefonu pouštím stopky, které velkými čísly neustále ukazují ubíhající čas. Po dvou a půl kilometrech přepnu na navigaci, abych omrknul průměrku: Svítí tam 0:00:00. Sakra! Časomíra se při dotyku evidentně nespustila. Zvolna to otáčím, ve sjezdu se vydýchávám, protahuju a chystám se na opakovaný, snad už povedenější start.

Jede se dobře - do Pece bez větší námahy průměr kolem 20 Km/h. Pak už nastupuje nesmlouvavé stoupání. Oproti loňsku jsem rozhodnut nejprudší pasáže běžet. Poprvé si takhle ulevím už kousek za Pecí. Běh se zdá být skutečně míň namáhavý a snad i o něco rychlejší. Navíc různý typ pohybu zaměstnává trochu jiné svalové partie.

Co ale dnes nefunguje, je hlava. Možná k tomu přispěl i včerejší nevydařený oběd, který mi drobet rozhodil zažívání, každopádně se bojím jít na hranu. Velkou část nejprudší pasáže nad Richterovými boudami jdu. Že se šetřím, si plně uvědomím těsně pod Výrovkou. Loni jsem se tu škrábal nahoru podstatně zničenější.

Místo abych prodal svoji „odpočatost“, přejdu v zatáčce u Výrovky do kroku a vydatně se napiju (když už jsem těch pár deci vyvezl až sem, byla by škoda je nevyužít). Na Karla tu ztrácím cca 4 minuty. Žádná sláva, ale na týmového kolegu Marčána by to snad stačit mohlo. Jenže občasný běh mi paradoxně oslabuje vůli. Namísto zrychlení se běh stal příležitostí si orazit a v mírnějších pasážích pak nejsem schopen do toho koloběžecky pořádně „dupnout“. Znamenalo by to totiž zmáčknout se nad nasazený standard. A proč bych se měl ničit, když nemusím? Nohy by asi mohly… ale co když se rozjedu a po pár stech metrech totálně zvadnu?

Horizont se láme a konečně se to odvážím rozbalit… jenže už je pozdě... Zlepšení oproti loňsku o 23 vteřin, kdy jsem až na jeden úsek vše vyjel, vnímám jako prohru. Navíc na opanování Coconího týmového žebříčku mi chybí 5 vteřin a asi je to tak i lepší… Sjíždím dolů a při rozjímání mi dochází, že dnešní výkon byl příliš profesorský. Chtěl jsem úspěch zadarmo a, světe div se, ono to nefunguje! Pro spravení chuti se jdu projet do Obřího dolu. Teď už všechno poctivě dupu (vlastně je tam jen jedna prudší pasáž). Hned mám lepší pocit, už se zase cítím jako koloběžkář.

Jelen - 1:23,00

Na kolcích časem 1:38 jsem už jel tenhle kopec tolikrát, že bych tu mohl dělat průvodce. Tentokrát změna a výjezd podruhé na koloběžce za účelem zlepšení času historicky prvního výjezdu, kde bylo podmínkou celou trať vyjet v kuse na stupátku bez ohledu na narůstající horší čas v nejprudších pasážích a neekonomičnost takovéto jízdy.

Že to jde je jasné,ale zatím jsem s Mílou Čtvrtníkem jedinej,kdo to takhle jel (příště do toho zapojím i hecíře pana Vláška,aby taky věděl o čem to je). Náhodně stejně se mnou startuje o generaci mladší nekoloběžkářka kdesi od nás ze severu. Je pěkné počasí, do Pece to jako vždy jede lehce a čas těsně pod půlhodiny sráží občasný protivítr. Na rozjetí akorát, ale od "íčka" v Peci se nohy začínají "tahat z medu"(do12%), až se v prudším (16%) krátkém "hanku" u hospody před lesem skoro zastavěj.

K Richterové boudě následují střídající se pasáže strmosti do 19% a když náhodou klesá na 12% ,tak se člověk snaží přidávat i když to moc nejde. U boudy je na pár odrazů a vydechnutí krátká rovinka a vjezdem do lesa začíná peklo se strmostí do 22%.Tady míjím sraba na silničce, který praví, že to nemůže ušlápnout, protože  zadní mnohakolečko je prý příliš malé.

Lehce se sice v těchto pasážích přibližuji koloběžkářce, ale moje třičtvrtě minutová ztráta za ní ,se zdá být v podstatě konstantní až na kopec,takže smekám před nejlepším ženským časem. Od Výrovky je to víc na pohodu, vrchol je sice prakticky na dohled, ale měnící se stoupání 10-15% je stále zrádné. Konečně vrchol, převlek do suchého a velmi opatrný sjezd dolů. Cestou potkávám další dva koloběžkáře jedoucí nahoru za stejným účelem-na to že je všední den, tak frekvence dobrá.

Ještě to asi zkusím v neděli za deště,možná bude nahoře i bílo,tak to bude mít svojí hodnotu…