Přes zimu 2015 dozrálo rozhodnutí vyzkoušet Rollo ligu. Vlastně doma jsem řekl, že chci vyzkoušet závody, ale rovnou jsem se registroval a pořídil závodní licenci u Českého svazu koloběhu. Předpokládal jsem, že zkoušení potvrdí můj záměr: Rollo ligy se zúčastnit naplno. O domácím ultimátu „nová koloběžka – pes do baráku“ jsem několikrát zkoušel nenápadně, ale naprosto neúspěšně vyjednávat. Naštěstí zatím nového psa nepořizujeme. Pes sem, pes tam přemýšlel jsem, jak by se asi jezdilo na větší koloběžce.
Zkoušení velké koloběžky
Od začátku byl můj favorit Racer od Kostky. Napadlo mě zkusit si vypůjčit koloběžku na první závody v Pardubicích, začal jsem se v únoru pídit po tom, jak to udělat. Nakonec jsem skončil na telefonu s panem Kostkou a domluvil jsem si testování již v březnu. Koloběžku jsem měl necelý týden, byla to koloběžka na rámu Racer PRO s osazením Racer.
Prvotní nadšení přineslo hned zkraje střízlivění – nebyl jsem schopný na koloběžce jet bez občasného škrtání – na silnici a chodníku jsem na něco podobného s Mastrem nebyl zvyklý. Z první jízdy domů jsem byl docela zoufalý. Druhý den do práce to bylo lepší, ale stejně trvalo cca 100 km, než jsem začal mít pocit, že si s koloběžkou rozumím. Z testovacích 155 km jsem usoudil, že rozdíl není takový, abych vrazil peníze do nové koloběžky a ještě k tomu se zavázal k ústupku se psem. Kostka prostě nebyla stvořena pro mě. Na závody jsem provedl alespoň jednu investici. K Mastrovi jsem si dokoupil ještě jednu sadu kol, abych je mohl střídat mezi běžným ježděním a závody.
První závod – Rollo liga v Pardubicích
Přišly první závody v Pardubicích – Rollo liga, pojaté jako rodinný výlet. Po nastudování výsledků z předchozího roku jsem si dal za cíl dojet do 50. místa, zajet čas pod 56 minut a zkusit porazit skoro všechny ženy.
Nevěděl jsem kam se cpát na startu, proto jsem odstartoval jako poslední – mladická nerozvážnost. První 4 km byly úžasné, měl jsem pocit, že to jede skoro samo a rychleji než kdy jindy. Poprvé v životě jsem jel s nějakými dalšími koloběžkáři. Vždy jsem se několikrát odrazil, někoho jsem předjel, za dalšího jsem se na pár vteřin zavěsil a tak to šlo dál a dál. Potom začali docházet lidi. Ještě před obrátkou v Cihelně jsem předjel jednu skupinku žen a kadetů a potom už jsem viděl jen jednotlivé jezdce v dáli. Od 10. km jsem dojel jen 4 lidi a začalo mě tahat levé stehno.
Výsledkem bylo 52. místo, čas 53:40 (čipový 53:22), porazilo mě asi 7 žen. Převládlo nadšení ze závodu a obava, jestli budu druhý den vůbec chodit a jak to kritérium na 12 km přežiju.
První závod - Pardubice
Po závodě jsme podnikli s rodinou pěší túru na Kunětickou horu. Večer nohy trochu ztuhly a nedělní závod mě trochu strašil. Ráno jsem zavezl rodinu do lanového parku a jel rozhýbat nohy na koloběžce. Nohy začaly fungovat a na start jsem nastupoval natěšený na to, co se bude dít. Cíl pro nedělní závod byl jednoduchý, když nedostanu kolo, bude to skvělé. Podařilo se, byl jsem 27. z 28, kteří ujeli plný počet kol. Definitivně jsem propadl závodění, ač smířen s tím, že to bude „pouze“ na Mastrovi.
Rollo liga a MČR v Náchodě
Na druhé kolo Rollo ligy do Náchoda jsem vyrazil sám. Závody byly současně vyhlášeny jako Mistrovství ČR v dlouhém závodě a časovce. Délka dlouhého závodu (cca 42 km) budila respekt. Na startu i při závodu jsem už poznával některé tváře. Jen jsem měl nevýhodu, že jsem neměl spolujezdce, s kterým bych si pomohl (já jsem byl rychlejší do kopce a ostatní mě předjížděli zase z kopce), proto to byl znovu sólo závod.
Navzdory všemu jsem si závod parádně užil, dojel jsem 31. v chlapech, mezi seniory 13., asi 21 minut za Tomášem Pelcem.
Po vyhlášení výsledků jsem si našel školu, kde jsme byli ubytovaní. Žíněnek bylo v tělocvičně dost, takže ubytování luxusní. Podle článků, které jsem o koloběhu přečetl, jsem očekával večerní posezení s ostatními koloběžkáři. Proto jsem nelenil a hned v tělocvičně si vyhlédl nejbližší dvojici a zeptal se, jestli se vyráží do hospody.
Naše skupinka se nakonec ještě rozrostla a já jsem měl tu kliku, že do hospody jsem vyrazil ve společnosti: Tomáše Fiedlera, Jardy Gregora, Ládi Bláhy, Martina Žaby a Pavla Remeše. Chvíli trvalo, než jsme našli vhodné místo, ale nakonec jsme příjemně poseděli, pokecali o všem možném a včas šli na kutě, druhý den nás čekala časovka do vrchu. Časovka 44. v absolutním pořadí (jeli úplně všichni stejnou trať), 14. mezi seniory, necelých 5 minut za vítězem, z žen byly rychlejší jen dvě kadetky. ;-)
Rollo liga Náchod
Osudové setkání - Kickbike
Po závodech jsem měl v hlavě dalšího brouka. Chtěl jsem vyzkoušet před dalším kolem v Lounech a Plzni další velkou koloběžku – Race MAX20. Přes mail jsem začal sondovat možnost vyzkoušení u Vaška Lišky. K dispozici měli jen Race MAX28, to jsem nechtěl, připadalo mně to zbytečně moc velké a nechtěl jsem mít ošoupaný zadek. Domluvili jsme se, že se ozvu po dalším kole Rollo ligy.
Koncem června přišlo kritérium v Lounech, z mého pohledu mazec, konečně jsem aspoň kousek s někým kroužil a výsledkem byl pro mě a Mastra „neskutečný“ průměr – přes 25 km/h. Příjemné bylo, že se ke mně kluci, s kterými jsem byl předtím na pivu, sami hlásili a zdravili mě – měl jsem pocit, že tam se svou koloběžkou nejsem žádný exot, na kterého by se kvůli tomu někdo díval skrz prsty. Po závodě jsem poprosil Tomáše Pelce a vyzkoušel jeho „bejčka“, několik desítek metrů jízdy a hned jsem šel říct Vaškovi Liškovi, že si tedy půjčím na zkoušku Race MAX28...
A tehdy se to stalo. Stačilo pár odrazů s půjčenou koloběžkou na cestě domů a měl jsem jasno. Za necelý týden jsem najel skoro 200 km, které mě více a více utvrzovaly v tom, že na takové koloběžce chci a musím jezdit. Koloběžku jsem vrátil a šel se 14 dní dovolenkovat s rodinou a koly pod stan. Po návratu do pracovního procesu mě touha po koloběžce nepustila. Vaškovi jsem psal mail, že koloběžku chci a v rámci rodinného rozpočtu jsem počítal, kdy bych si ji asi tak mohl koupit. Protože v srpnu slavím narozeniny, řešení přišlo samo. Prostě jsem rozhlásil, že nic k narozeninám nechci, případně malý příspěvek na koloběžku. Výsledek předčil očekávání, přidal jsem ze svého jen částku odpovídající ceně pseudokoloběžky a od srpna přešel do jiné dimenze koloběhu se svým bělouškem 2x28“.
Odbočka 1 (Tuning)
Nákup velké koloběžky odstartoval období tunění. Stačil rok a měsíc a z původní koloběžky nezůstal kámen na kameni. ;-) Nejprve výměna představce, když představec, tak časovkářská řidítka, která potřebovala jiné brzdové páčky, Ježíšek přinesl ZONDU a pláště Schwalbe ONE. V září 2016 karbonová vidlice a teď už jen čekám na druhou ZONDU od Ježíška... a s tuněním končím. ;-)
ME v Lipníku a finále Rollo ligy v Brandýse
4. kolo Rollo ligy v Lipníku se jelo i jako mistrovství Evropy. První den jsem zjistil, že sprinty jsou něco úplně jiného a asi to nebude šité mně na tělo. Druhý den dlouhý závod byl něco jiného. Jel jsem ve skupince s Vaškem Liškou. Přestože jsem v té době ještě neuměl sjezdy, porazil jsem na velké koloběžce závodníky, kterým jsem se dřív díval na záda z velké dálky. Parádně jsem si to užil a hned se těšil na poslední kollo Rollo ligy.
V Brandýse přišlo kruté střízlivění. V poměrně rovinatém závodě za teploty cca 25°C jsem nebyl po prvním kole schopný akceptovat tempo skupiny s nejlepšími ženami a veterány. Dojel jsem 16. v kategorii, v absolutním pořadí až 38. a jízdu jsem si v rovinatém závodě a za tepla moc neužil. Prostě to nějak nejelo, i když jsem jel na hranici svých momentálních možností.
Druhý den jsem kritérium začal opatrněji a výsledné pocity ze závodu byly lepší, ale rovina a teplo byly pro mě neřešitelný problém.
Sprint ME Lipník
Odbočka 2 (Vysoká tepovka)
V cíli dlouhého závodu jsem se bavil s Jardou Gregorem a Pavlem Remešem. Když jsem jim ukázal svůj záznam na Garminu (https://connect.garmin.com/modern/activity/903677496) s průměrnou tepovkou 193 (maximum 202 – při finiši), oba se shodli na tom, že nejspíš nebudu zdravotně v pořádku, že to není normální a určitě mám problémy se srdcem. Nebyli první, kdo mně to říkal. O nějaký rok dřív jsem měl podobný rozhovor s tehdy novým kolegou Jirkou Klepáčem, bývalým atletem.
Rollo liga
Rollo liga mě uchvátila. Při závodech se mně líbila atmosféra. Zjistil jsem, že má člověk někde nějaký vypínač a na startu závodu se přepíná do stavu, který jsem do té doby neznal. Prostě v závodě jsem na koloběžce předváděl výkony, které jsem si předtím neuměl představit. Rychlou jízdu či samotnou rychlost d kopce jsem samozřejmě někdy sám jen tak zkoušel. Závody jsou úplně jiné, je to něco, co se mně líbí a baví mě to.
Ve svém prvním ročníku Rollo ligy jsem jako nejstarší senior skončil 12. V celkovém pořadí jsem nebodoval ani jednou – v roce 2015 bodovalo v závodě pouze prvních 20 závodníku a takový výsledek jsem nikdy nezajel.
Hned jsem věděl, že v roce 2016 Rollo ligu pojedu určitě znovu a budu chtít jet znovu všechny závody. Jako ročník 1976 již v kategorii masters. Jen jsem měl v hlavě brouka – jsem zdravotně v pořádku a budu moct jezdit naplno?
Rok 2015 v číslech
Na konci roku se tachometr zastavil na hodnotě 6 800 km.
Nejméně jsem ujel v lednu – 252 km
Nejvíce jsem ujel v srpnu – 880 km (v květnu díky akci „Do práce na kole“ to bylo 872)
Kromě ledna jsem vždy ujel více než 400 km
Maximální rychlost Mastr – 66 km/h, Race MAX28 – 68 km/h
Dal jsem svoje první a v roce 2015 jediné kilo.
Odbočka 3 (Zdraví a plány)
Mám rodinu a vůči ní i sobě cítím odpovědnost za svoje zdraví. S obavami jsem se objednal na spiroergometrii v Ústavu tělovýchovného lékařství na 1. lékařské fakultě UK k panu doktoru Vilikusovi, abych zjistil, jak ne tom jsem. Kolegové v práci mě v tom nenechali samotného. 6. 11. jsem spolu s Jirkou Klepáčem a Honzou Hromádkem úspěšně absolvoval zdravotní vyšetření. Výsledek předčil očekávání. Potvrdilo se, že jsem v pořádku. Dokonce naměřené parametry pan doktor hodnotil jako nadprůměrné i mezi sportovci. To mě podpořilo v záměru pro další sezónu sehnat někoho, kdo mě malinko na koloběžce srovná a rozšíří moje dosavadní tréninkové metody – ježdění na koloběžce z práce a do práce. Tak jsem se sešel s Honzou Vláškem a v roce 2016 posunul svoji závodní kariéru na úplně jinou úroveň...
Pokračování příště
