Přestože jsem nezažil ty nejkrásnější prapočátky koloběžkování u nás, zažil jsem za posledních více než patnáct let s koloběžkou tolik, že bych o tom mohl sepsat knihu. A ještě mnohem více jsem slyšel od těch, kteří by knih mohli napsat bezpočet. Právě proto vzniká Koloběžkový portál. Chceme se s Vámi podělit o vše, co může koloběžkáře zajímat.
Koloběžkářů přibývá exponencionální řadou a spolu s nimi přibývá i koloběžek. Výrobci se předhánějí v lehčích a krásnějších prototypech zářících všemi barvami. Koloběžky jsou osazovány těmi nejdražšími komponenty a jejich cena se leckdy začíná blížit ceně slušného bicyklu. Tento trend je ostatně v dnešní hektické době nevyhnutelný.
Na rozdíl od ostatních sportů však koloběžkování zůstává stále něčím zvláštním. A zvláštní jsou i lidé, kteří koloběžce propadli. Lidé různého společenského postavení, povah nebo pohledů na svět jsou schopni spolu strávit nejen hodiny, ale leckdy i dny nebo týdny při sdílení své vášně – jízdě na stupátku mezi dvěma koly.
Před 14 lety, směrem na BerounViděl jsem mnohokrát, jak chlapům září oči štěstím, když s koloběžkou vyrazí na výlet, nebo si jen tak u piva povídají o tom, které gumy valí nejlépe. Viděl jsem holky brečet po vítězném závodě i slzy zklamání po pádech a zraněních. Vysoko v horách s koloběžkou se zapadajícím sluncem v zádech jsem mnohokrát zažil absolutní euforii, ale i totální beznaděj, když padla tma, zima a do cíle cesty bylo ještě daleko. Během těch let jsem našel mezi koloběžkáři po celém světě spoustu přátel. Někteří z nich již nejsou mezi námi, protože koloběh života nelze zastavit.
Koloběžkáři jsou jedna velká a stále se rozrůstající rodina. Koloběžkový portál je tu proto, aby rodinu stmelil a udržel pospolu. Prací, kterou budeme portálu věnovat, vracíme koloběžkám to, co nám v průběhu let daly. Bez nich bych teď totiž nepsal tento blog a neznal mnohé z vás. A to by byla škoda…