Ke článku mě inspiroval Pavel Kňákal. Článkem o svém prvním vítězství ve mně opět vyvolal tu eufórii z jara letošního roku. V posledních závodech jsme jezdili ve stejném balíku ještě s Jirkou Plachým, pomáháme si, povídáme si. Letos mi ale utekl do ultraveteránů.
Mám před sebou svojí poslední sezónu ve „velkém“ pelotonu a říkám si, párkrát jsem už byl docela blízko, ale zatím žádná bedýnka v RL nebyla. Jen jedno druhé místo v hůře obsazeném ČKP v Lounech a to se nepočítá. To vyhlásili náhodou, protože ČKP se na kategorie nejezdí. Aspoň jedna bedýnka v RL by teda v roce 2017 byla mým splněným snem.
Rodině jsem nahlásil, že si chci letošní závodní rok užít a že pojedu víc závodů, než dříve. Snad mi to budou tolerovat. Tréninky však nevycházely podle předsevzetí, sem tam rýmička, špatný počasí mě taky moc neinspirovalo, výlety jsou jako trénink jalový…. Konstantinovy Lázně potvrdily, že nic moc. Ale sakra, mám letos 2 šance – sprinty v NMNM a další sprinty u Říčan na konci sezóny…
Žabák ve stoupání
NMNM šance první
Kvalifikace - na konci rovinky rychlost 32, dolů pod můstek zalehnout, protisvah letí to pěkně, na horizontu ostrá levá, sakra nehnout řidítkama jinak vlítnu do lesa, zadní 451 drží i s probržděným starým Onem, super, rozdupat a zalehnout. Sakra to je fofr, sledováním tacho se nezdržuju, hlavně nebrzdit v další levý, bojim, bojim, lehké přidzvednutí a zas zalehnout, jeď, jeď coconko, tak vstávat a makat do kopečka… tři přeskok, tři přeskok, blíží se můstek, makej, hurá jsem nahoře, už to nebude tak bolet, rozjezd z můstku a kousek rovinky, jsem v cíli, visím na řídítkách, kde mám plíce???? ... tak co výsledek, bude to stačit??? Žabáku seš první, gratuluju…. Jako fakt jo? Bodýýýý!! Jakože na 23. místě celkově??? Hned za Martinem Kadlecem?? Rychlejší, než ambiciózní Ota? Žádná žena přede mnou?? To by šlo…
Čtvrtfinále, sakra to jsou jména kolem, to nebude nic jednoduchýho. Start, rovinka Pelcík vlevo je přede mnou, dupu, dupu, konec rovinky Pelcík se řadí za mě, super, zalehnout a držet….. hlavně ať mě nepředjede do kopečka, makat, makat… super udržel jsem to!
Start finále
Finále, klucí nechte mi bedýnku nějakou, aspoň jednou, šancí už moc mít nebudu. Zleva se řadí někdo neznámej, nějakej Gazárek, neznám. No jo, ale je ve finále.. Start, sakra je přede mnou, makeeej, dobrý mam ho, konec rovinky pravá pod můstek, co dělá?? Bere to na vnitřek zatáčky, musím kolem něj, rozdupat zalehnout, coconko jeď! Na protisvahu mu jedu zas přednim kolem na jeho stupátku, zas to točí na vnitřek, sakra tam se nevejdu, musím zas kolem, to néééé… rudo, teď a nebo nikdy, rozdupat zalehnout, znovu na vnitřek levý zatáčky, jsem zas na jeho stupátku: „Jedu vnitřkéééém!!!“ Nemám tam místo, musím na trávu, snad to bude držet, ležím ve sjezdovym i na trávě, jedem těsně vedle sebe, bez dotyku, nesmím šáhnout na brzdy, jinak lehneme oba. Super drží to, vyskakuju zpět na asfalt, teď už před soupeřem. Sem trochu širší, ale co, makat, makat… Kde je soupeř??? (později se dozvídám, že na můstku vykřikoval divný slova… proběhnul se trávou vpravo). Tak se vyškrábat na můstek, pak už to pude.
První bedna
Tři přeskok, tři přeskok. tři přeskok… Odvárkové na můstku na mě řvou, je to dobrý, drž si levou stranu! Uf jsem nahoře, pořádně rozdupat a modlit se, abych to udržel… Ještě kousek, ještě kousek, vedle mě nikdo, huráááááá!!!! Je to tam!!!! Poprvéééééé!!! Objíždím stadion do startovní rovinky, gratulace ze všech stran, ani nevím kdo všechno, bylo Vás moc… Moc, moc děkuju! Byl jsem úplně mimo….
