Když už se tady píše o prvním vítězství, tak bych taky rád přišel se svojí troškou do mlýna. Už závodím docela dlouho, ale před odlukou (pauza v konání Rollo ligy v 80. letech) jsem měl nejlepší umístění 5. místo v Krnově v roce 1981. Sice v té době nádhera, ale pak se přestalo jezdit a já bral koloběh jako sport, který navždy skončil.
Naštěstí se našli nadšenci, kteří to obnovili, a v r.1988 se jelo kritérko v Brně v parku za Lužánkámi a hlavní závod na Masarykově okruhu. Výsledky docela solidní, takže mne to donutilo začít jezdit na kolobce, kterou našel Venca Březina někde na smetišti a nějak ji svařil.
V té době jsem vážil 58 kg, což dnes někomu připadá asi jako fantasmagorie, ale bylo to tak.
Takto vypadal Masarykův okruh na sklonku osmdesátých let
Pak přišly závody ve Slavkově u Opavy. Jenom ta cesta - v té době jsem měl Trabanta a Luboš Březina si koupil Renaulta 14TL. Auto, které dnes nikdo nezná, ale Luboš neměl řidičák, tak jsem tu strašnou cestu odřídil já.
První dvě kola klasika, ale ve třetím jsem předjel asi 11 závodníků a jelo se mi samo. Jenom si pamatuji, že za mnou poslali borce na motorce, jestli si to náhodou nezkracuji. Závod jsem vyhrál asi o čtyři minuty a i nedělní kritérko bylo moje. Díky tomu a vyhraným Říčanům jsem získal svůj první rolloligový titul. Jenom jsem litoval Karla Průchu, který byl v té sezoně pořád druhý, ale nevyhrál jediný závod. Sice jsme měli stejně bodů, ale lepší výsledky mne katapultovaly na piedestal kolobkoligy.
David Seemann
Nyní na mne čeká jediná výzva - 400 startů v Rollo lize. Pokud zdraví vydrží, mohlo by se podařit.
Přeji všem, aby jim to jezdilo ve zdraví a v pohodě!
Daviďas
