Dříve narození jsou bezesporu poznamenaní koloběžkou z NDR, což byla jediná dostupná koloběžka s nafukovacími koly v té době. I já ve svém mládí jsem se s takovou koloběžkou setkal a mnoho kilometrů na ní najezdil. Láska ke koloběžkám přetrvala i do veteránského věku. A proto ke mně jednoho dne přišel kamarád a přinesl mi jednu již omšelou krásku z NDR se slovy: “Člověče, mně se to plete v garáži a ty si s ní poradíš.“
A tak jsem se pustil do renovace koloběžky z NDR, která byla předešlým majitelem natřena zlatou barvou metodou „štětka neštětka, furt se natírá.“ Původní modrá barva prosvítala tam, kde se štětec nedostal. Rozebrat do posledního šroubku, do posledního dílku. Dokonce i kuličky z ložisek byly na chvilku venku! Vše vyčistit, vydrhnout, plastové díly dokonce skončily v manželčině myčce na nádobí (samozřejmě že tajně). Novou barvu obstarala místní prášková lakovna.
Krásná úprava zadního světla, to se dnes již nevidí
Klasická brzdička na zadní kolo
Následně po zakoupení nových plášťů (původní již totálně zpuchřelé), nových duší a gripů jsem se pustil do sestavování koloběžky. Naštěstí mě pomohla prozřetelnost, když jsem pořídil mnoho fotografií při rozebírání koloběžky. Bez nich bych to složil do původního stavu jen těžko.
Po časové investici cca 16 hodin, zaplacení nákladů na novou barvu a pořízení nezbytných nových komponentů ve výši 2.350,- Kč, nakonec koloběžka po 35 letech vypadá, jako by právě sjela z výrobního pásu..
Rekonstruované díly před opětovným složením
Nabízí se otázka, přímo nerudovská, co s ní? No, dostane evidenční číslo 1. A bude zdobit stěnu mé dílničky. Snad časem budou další kamarádky a vznikne malé koloběžkové muzeum druhé poloviny minulého století. Kdyby se někomu z vás pletlo něco podobného v garáži, na půdě nebo na dvorku, rád bych se o tyto skvosty postaral, zrenovoval je a omladil.
A tady je veterán v novém kabátě
