Luboš Macháček se od okamžiku, kdy jsme se potkali v roce 2017 na Passo Tonale, postupně proměnil v poměrně výraznou postavu české koloběžkové scény, která pravidelně zásobuje sociální sítě tipy na výlety a krásnými fotkami z oblastí, které jsou pro koloběžkáře leckdy neznámé.
Vzal jsem si ho proto na slovíčko. Kromě jiného mne zajímalo, co vlastně na těch svítáních Luboš pořád vidí…
Co tě pořád táhne tam nahoru tak brzy ráno?
Brzy ráno je velmi relativní pojem. Já jsem založením skřivan, takže mi časné vstávání nedělá velký problém. V zimě, kdy nejčastěji východy sleduji, navíc slunce vychází kolem sedmé hodiny, a proto budíček před čtvrtou hodinou není tak bolestný.
Určitě to vždy stojí za malé nepohodlí. Emoce a zážitky v člověku zůstanou zapsané natrvalo. Dojmy z těchto cest jsou nepřenositelné. Nejlepší je vše vidět vlastníma očima a vnímat tu neopakovatelnou krásu přírody.
Nezevšední časem ty východy slunce?
Pohled na to přírodní divadlo nikdy nemůže zevšednět. Každý východ slunce je jedinečný. Každý nový zážitek je jiný. Mění se roční období, mění se počasí. Kdo to nezažil, není schopen pochopit ten úžas a emoce při pozorování rodícího se dne. Obloha se mění každou minutou od purpurové, přes červenou a růžovou až ke všem odstínům oranžové a žluté při vyloupnutí slunce nad obzor.
Sledování takových scenérií je jako droga, které není nikdy dost.
Jsou vlastně lepší východy nebo západy?
Každé má své. Já preferuji východy Slunce. Časté ranní mlhy a opary vytváří naprosto nezaměnitelnou atmosféru a nádherný snový nádech krajiny. Výrazně lépe se krajina podbarvuje při odlescích nad mlhu a opar vycházejícího slunce.
Něco podobného lze vidět při západech jen po dešti při stoupajících párách z lesů.
Spousta těch fotek je super, prozraď, na co fotíš?
Na focení jsem vystřídal řadu přístrojů. Nejčastěji jsem používal kompakt Sony. Pokud chci hodně posilovat , táhnu s sebou zrcadlovku Nikon. V poslední době hodně fotím mobilem Huawei Mate 20 Pro (žádný product placement). Člověk se tolik nenadře jako šerpa.
Máš nějaký recept, jak na pěknou fotku, nebo spoléháš na štěstí?
Štěstí se musí vždycky naproti. Recept na to není. To asi ví každý, kdo někdy fotil. Chce to trochu citu pro kompozici. Odhaduji, co by mohlo na fotce dobře vypadat a dělám série z různých pozic s různým zvětšením a expozicí. To se týká statických fotek přírody a krajiny. U situačních momentek je to hodně dílo náhody.
Doma se poté vše přebere a z 500 fotek vypadnou tak 1 - 2 velmi dobré a 20 - 30 prezentovatelných. Je to časově dost náročná práce.
Z jiného soudku, kolik máš teď doma vlastně koloběžek? A jaká je na tyhle výlety tvoje nejoblíbenější?
Takticky se přímé odpovědi vyhnu. Koloběžek je tak akorát, abych si mohl zvolit takovou, kterou zrovna na denní účel potřebuji a podle toho jakou mám náladu. Na výlety tohoto typu nemám jasného favorita. Odjedu to na čemkoliv z Kickbike Crosmax, Crossfix, Fatmax nebo na Doxtorce. Jde to s kteroukoliv z nich.
A z úplně jiného soudku. Koloběžková sezona je tu. Co chystáš na rok 2019?
Koloběžková sezona nikdy nekončí, alespoň pro mne. V zimě převážně jezdím krosy, v létě silnici. Koloběžka je sportovní náčiní na celý rok.
V roce 2019 počítám se závody Rollo ligy. S dalším se uvidí, jak bude držet zdraví. Od loňska mám nějakou rozdělanou práci v Pyrenejích a doufám, že se jí podaří letos dokončit.
Tvůj přestup z Ultimy byl dlouho tajen před veřejností, možná nadešel čas prozradit, kam odcházíš a přestupní částku ve vinylech?
Odcházím do týmu, který jsem spoluzakládal. Takže jdu vlastně do svého týmu.
Přestupní částka (spíš teda výkupné) byla 5 echt historických vinylů. Stále doufám, že se částečně vykoupím i pár kvalitními fotkami z přírody.
